Aktuality
respektovani.com
31.3.2020

Sdělujeme radostnou zprávu - 20. 4. 2020 vyjde přepracované vydání knihy Respektovat a být respektován. Kniha je již v předprodeji. Co nového v knize najdete se dozvíte zde.

31.3.2020

Článek Děti jsou schopné řídit si své vzdělávání samy je reakcí na zavalování dětí domácími úkoly. Můžete si ho přečíst zde.

12.1.2020

Krátké (15 min.) a výstižné vyjádření J. Nováčkové k tomu, jaké změny potřebuje vzdělávání u nás, najdete zde.


Další

Články
respektovani.com

Články

Sdílet

Děti jsou schopné řídit si své vzdělávání samy

Děti jsou schopné řídit si své vzdělávání samy

Jana Nováčková

Publikováno na Aktualne.cz 26. 3. 2020

V souvislosti s karanténou se najednou rodičů začalo týkat vzdělávání jejich dětí zcela jiným způsobem, než jak byli zvyklí. Najednou je tu plno nejistot.

Následující věty byly součástí dotazů rodičů pedagožce na on-line deníku Aktualne.cz.

  • Ještě jakž takž zvládám vmanévrovat ho do matematiky, ale češtinu bojkotuje dost sveřepě.
  • Mám dvě děti, každé na jiné škole. V jedné škole přijali naprosto ukázkový přístup k dětem a zodpovědnost učit děti nese škola, děti jsou s učiteli online, ti jim zadávají práci, radí, kontrolují. Já jako rodič jsem k dispozici, když je třeba. Druhá škola naopak hodila zodpovědnost učit na rodiče. Komunikace probíhá jen přes webovky, kde dětem visí zadání úkolů na týden a poraďte si…
  • Pracuji na home office a můj muž chodí do práce. Takže nemám moc času věnovat se našemu třeťákovi… Kvůli penězům potřebuji normálně pracovat. On se ale samozřejmě učí tak "lážo plážo". Myslíte, že učitelé předpokládají, že zadanou látku opravdu s nimi rodiče projdou? Já to nestíhám...
  • Kolik úkolů je rozumné, aby děti v nynější situaci dostávali?

Co mají uvedené věty společné? Všechny vidí děti jako někoho, kdo není schopen si své učení řídit sám, kdo vlastně nemá co mluvit do toho, co se s ním děje, protože neví, co je pro něj dobré (to vědí jen dospělí). Na takovém vidění dětí byla založená škola v 18. století. Z tohoto úhlu pohledu je naprosto v pořádku, že se dětem podrobně říká, co, jak a kdy mají dělat, že se jich nikdo neptá na jejich názor, že dostávají úkoly, že jsou neustále kontrolovány, hodnoceny, srovnávány, případně odměňovány či trestány. Pokud je cílem poslušnost, závislost na autoritách, pak je to vysoce efektivní cesta. Pokud je ale cílem samostatnost a zodpovědnost, pak tudy cesta nevede. Tento přetrvávající mocenský postoj k dětem – a tedy i k jejich vzdělávání – je zdrojem mnoha potíží, které zakoušejí rodiče v současné situaci.

Zkusím nabídnout jiný pohled: dítě jako kompetentní bytost s vnitřním programem vývoje, který je jeho základním kompasem pro zdravý vývoj, se základními potřebami, mezi něž patří také potřeba autonomie a vlivu, i s řadou individuálních potřeb (neuspokojování potřeb vede vždy k problémům). Bytost s vnitřní motivací, schopná si řídit své vzdělávání, pokud k tomu bude mít nezbytné podmínky. Ty dětem současná škola s jednotným povinným obsahem opravdu nenabízí. Místo neustálého řízení a kontroly potřebují spoluúčast na rozhodování, přibližování smysluplnosti požadované věci, důvěru, podporu, respekt. Nejsou to žádné revoluční myšlenky. – A vůbec nejsou nové.

V r. 1998 vyšla ve slovenském překladu kniha Sloboda učiť sa autorů Carla Rogerse (ano, toho známého psychologa a psychoterapeuta, jednoho z představitelů humanistické psychologie) a H. J. Freiberga. V této knize je kromě spousty inspirativních myšlenek a argumentů pro to, že děti jsou schopny řídit si své vzdělávání samy, také popis jednoho pokusu učitelky 6. třídy odevzdat zodpovědnost dětí za své učení do jejich rukou. Proběhlo to už dávno – na jaře 1966. Tato učitelka přistoupila k velké změně v pojetí vyučování poté, co vyčerpala všechny prostředky na zvládnutí velmi náročné třídy s 36 žáky – náročné výukově i chováním. Začala tím, že vyhlásila na jeden den možnost, že žáci budou moci dělat cokoliv, co je bude zajímat – nebo také nic. Již tento první den přinesl až neočekávaně pozitivní výsledky. Měla dojem, že většina dětí toho udělala nakonec stejně nebo dokonce víc než u strukturovaného řízeného vyučování. Děti chtěly pokračovat, tak další den přišla s nápadem uzavírat „pracovní smlouvy“ – každé dítě si mělo samo určit, čemu se bude věnovat a čeho chce dosáhnout. Učitelka s nimi jejich plány diskutovala. A také jejich splnění spolu s každým dítětem individuálně vyhodnotila. Z 36 dětí byly však čtyři, které žádaly od učitelky konkrétní zadání a vedení. Poskytla jim je, ale postupně se i u těchto dětí rozvinula zodpovědnost a schopnost řídit si vlastní učení. Tento způsob práce pokračoval až do konce školního roku – k vnějšně řízenému vyučování se už nevrátila. Jak píše: Děti si vypěstovaly pracovní disciplínu, která respektovala potřebu jednotlivců izolovaně nebo potichu studovat, a přitom umožňovala interakci mezi žáky. Je zajímavé číst popis nejen toho, jak to v třídě vypadalo, ale zejména, jak se děti rozvíjely po stránce kognitivní, emocionální i sociální.

Ještě starší experiment z r. 1924 popisuje P. Gray v článku Další příklad toho, že čím méně jsou studenti vyučováni, tím více se naučí (je možné si ho přečíst na www.svobodauceni). Týkal se delikventních chlapců, kteří byli na půl roku uvolněni z klasického vyučování a místo toho docházeli do speciální místnosti, která byla dostatečně vybavena knihami a učebnicemi. Jakýkoliv projevený zájem byl podpořen (třeba prací v dílně, odbornou literaturou). Mohli se zabývat, čím chtěli, jediné pravidlo bylo, aby neobtěžovali ostatní. Na konci experimentu, tedy po půl roce, byli všichni, co se znalostí týče, o rok i víc dál.

Podobné zkušenosti mají i pracovníci nízkoprahových center. Poté, co děti ze slabého sociálního prostředí šly dopoledne za školu, odpoledne pak v bezpečném, nenátlakovém a přijímajícím prostředí občas chtěly vysvětlit něco ze školního učiva.

Co bychom si mohli vzít z výše uvedeného? Například by děti místo jednotlivých úkolů mohly dostat jasně definovaný cíl – co by měly do konce školního roku umět. S jasně formulovanými kritérii, co to znamená zvládnout dané téma. K tomu odkazy, kde všude by mohly získat potřebné informace. A nechat na dětech, aby si zvolily vlastní cestu, vlastní tempo, jak se to naučí. Někdo si bude volat či skypovat s kamarády, někdo dá přednost zjišťování na internetu, jiný si pustí vzdělávací program v rozhlase nebo televizi, někdo vyplní cvičení zaslané školou. Někdo bude dávat přednost práci na jeden zátah, někdo si bude dávat častější přestávky. Někdo se zakousne do jednoho předmětu, zvládne ho a pak přejde na další… Pro někoho může být užitečné něco podobného, jako použila paní učitelka v r. 1966 – „pracovní smlouvy“ ve spolupráci s rodiči. Ovšem, tak jako v její třídě, bude určitý počet dětí již natolik závislých na autoritách, že budou potřebovat nadále přímé vedení.

Pokud se rodiče pustí touto cestou, měla by tomu však předcházet porada s dětmi. Chtěly by si to zkusit? Jak by si to představovaly, kdyby učení bylo najednou skutečně na nich? Co by tím získaly? A co by k tomu potřebovaly? Co by jim pomohlo? To jsou hodně důležité otázky. Možná budou děti nejdřív váhat. Není divu, neustálé řízení vede k tomu, že dítě se vlastně nezná. Můžou pomoci otázky, kterými dáváme na výběr (Myslíš, že bys radši začal hned ráno, nebo až později?). Zodpovědnost nastává tam, kde se člověk svobodně rozhoduje, kde i zakouší důsledky svých rozhodnutí. Vykonat, co mi druhý nakáže, zodpovědností není.

Současná legislativní realita, tedy že máme povinný Rámcový vzdělávací program, neumožňuje, aby děti měly své vzdělávání skutečně ve svých rukou, jak to je třeba již sto let ve škole Summerhill (u nás vyšla stejnojmenná kniha, existuje i stejnojmenný film) nebo padesát let v Sudbury Valley School. Bylo by načase, aby se změnil zákon a umožnil těm, kteří chtějí ze svých dětí vychovat svobodné, zodpovědné dospělé, využívající své individuální dispozice, aby mohli nechat vzdělávání na dětech, aby děti nebyly nuceny učit se něco, co jim nedává smysl nebo na to ještě nejsou zralé. I kdyby se podařilo zredukovat obsah výuky na 50 %, jak o tom uvažuje Strategie vzdělávací politiky ČR do r. 2030+, stále to neřeší problém vnucování témat dětem bez ohledu na to, zda jim to je ku prospěchu či nikoliv.

Současná situace může poukázat na řadu problémů našeho vzdělávacího systému, o nichž odborníci již dlouho hovoří. Možná po této zkušenosti nebude už tolik rodičů spokojených se školou, jak doposud ukazovaly průzkumy veřejného mínění, a bude i politická vůle k podstatnějším změnám. Za nejdůležitější považuji přejít od konceptu dítěte, které je vzdělávané, k dítěti, které se aktivně vzdělává.



Sdílet

Je třeba otevřít legislativní prostor pro vnitřně řízené vzdělávání dětí

9. 9. 2019 pořádal spolek Adato - změna paradigmatu další ze svých Poradních kruhů, tentokrát na téma vzdělávání. Jana Nováčková byla po skončení akce požádána o vyjádření svého pohledu na změnu paradigmatu ve vzdělávání. 15 minutové video můžete shlédnout zde.



Sdílet

Náš mozek potřebuje, aby nám byl jasný smysl toho, co děláme

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Nový Fenix o vzdělávání, které je v souladu s poznatky psychologie a také, v čem současná škola těmto poznatkům odporuje. Text je v čísle prosinec 2019 - leden 2020.


Sdílet

DUŠE K - záznam besedy

12. 05. 2019 proběhla v Divadle Kampa další z besed Jaroslava Duška "Duše K" s Janou Nováčkovou, tentokrát o respektu k dětem a sebeřízeném vzdělávání. Na téma "děti a škola" proběhla velmi zajímavá a podnětná diskuze. Celou besedu můžete zhlédnout zde

 



Sdílet

Kupředu do minulosti - nahrávka rozhovoru Martiny Kociánové s Janou Nováčkovou - 1. díl

Na webu Svobodné univerzum si můžete rozhovor poslechnout zde. Níže najdete přepis rozhovoru.


Sdílet

Děti se naučí jen to, co má smysl

Rozhovor Jitky Polanské s Janou Nováčkovou v Lidových novinách 2. 10. 2018 o tom, že tradiční škola je nereformovatelná.


Sdílet

Duše K - tentokrát o svobodném vzdělávání

24. 11. 2018 proběhla v Divadle Kampa další z besed Jaroslava Duška "Duše K", tentokrát na téma svobodného vzdělávání. Diskutovali rodiče i samotné děti, diskutovali učitelé ze svobodných škol, panelu se účastnila i J. Nováčková. Záznam si můžete pustit na youtube



Sdílet

Děti by se bez známek obešly, mnoho rodičů zatím ne

Článek J. Nováčkové publikovaný v časopise Montessori pro rodinu č. 6 (duben 2016).


Sdílet

Šikana a česká společnost

5. 3. 2016 byl v Lidových novinách (v příloze Orientace) uveřejněn článek J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka reagující na aktuální případ šikany učitelky na třebešínské průmyslovce. Článek se zaměřuje na širší souvislosti autoritativní výchovy a vzdělávání, v nichž vidí živnou půdu šikany.


Sdílet

Škola dětem brání, aby se mohly učit

Dne 31. 5. 2016 vyšel v deníku MLADÁ FRONTA DNES rozhovor reportérky Radky Hrdinové s Janou Nováčkovou.


Sdílet

Ak rodičia nezačnú žiadať lepšie školy, nebude ani ochota ich meniť

Rozhovor Zuzany Gránské s J. Nováčkovou pro Eduworld.sk - portál o vzdělávání a seberozvoji. https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/2338/jana-novackova-ak-rodicia-nezacnu-ziadat-lepsie-skoly-nie-je-ani-dovod-ich-ponukat



Sdílet

Rozhovor pro Lidové noviny 27. 9. 2016

Rozhovor R. Kvačkové s J. Nováčkovou


Sdílet

Rozhovor pro Listy Slovákov a Čechov 2018, č. 4

Redaktorka Listů J. Wankeová se ptala J. Nováčkové na to, co ji přivedlo k vytrvalé kritice současného vzdělávacího systému i na počátky konceptu Respektovat a býr respektován. 


Sdílet

Mediace mezi rodiči a školou

24. 3. 2016 vysílalo Rádio Junior rozhovor s lektorkou R + R Soňou Rýdl, která je současně i mediátorkou, o možnostech využití mediace při problémech rodičů a školy. Poslechnout si ho můžete zde .



Sdílet

Kupředu do minulosti - nahrávka rozhovoru Martiny Kociánové s Janou Nováčkovou - 3. díl

Na webu Svobodné univerzum si můžete rozhovor poslechnout zde  Níže uvádíme přepis rozhovoru.


Sdílet

Rozhovor v rádiu Junior 25. 4. 2018

J. Nováčková hovořila s Monikou Valentovou o tom, proč si myslí, že škola je nereformovatelná a že i nejlepší inovativní školy nemohou kvůli povinnému obsahu vzdělávání (RVP, ŠVP) zajistit dostatečnou smysluplnost výuky a ani synchronizaci mezi vývojovými potřebami dětí a nabízenými vnějšími podněty. Podstatným tématem byl unschooling. Záznam je na http://prehravac.rozhlas.cz/audio/4001476



Sdílet

Jak vzdělávat děti smysluplně?

Příspěvek Jany Nováčková na TEDxPrague ED  26. 7. 2017. Tento TED byl poprvé u nás věnovaný vzdělávání.


Sdílet

Kupředu do minulosti - nahrávka rozhovoru Martiny Kociánové s Janou Nováčkovou - 2. díl

Na webu Svobodné univerzum si můžete poslechnout rozhovor zde  Níže uvádíme přepis rozhovoru.

 


Sdílet

Deti sa pri výchove zaobídu bez pochvál (rozhovor)

Tresty a odmeny sú dve strany tej istej mince. Deti môžu učiť správať sa účelovo, hovorí v rozhovore pre Aktuality.sk lektorka kurzov Rešpektovať a byť rešpektovaný Radka Rendošová.

 


Sdílet

Pochvaly a tresty za vysvědčení? Spíše si s dětmi promluvte a oslavte pololetí.

Pražský deník 28. 1. 2016

Václava Burdová

Praha – Pololetí končí. Ve většině pražských škol se dnes rozdává vysvědčení. Pro někoho radost, pro jiného trauma. Jak se vypořádat se známkami své ratolesti? A proč je špatné děti trestat, ale i chválit? O vysvědčení, hodnocení 
a známkování dětí jsme se bavili s psycholožkou Janou Nováčkovou. Proč podle ní známky dětem spíše škodí, místo, aby je motivovaly?


Sdílet

Odmeny a tresty do školy nepatria

Rozhovor s J. Nováčkovou pro časopis DOBRÁ ŠKOLA, ročník VII/5, leden 2016


Sdílet

Rozhovor na DVTV: M. Veselovský se ptá J. Nováčkové

Rozhovor najdete na:

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/

11. 12. 2015 | Jen promile dětí reaguje na neustálé srovnávání pozitivně, nejčastější je rezignace, navíc to vede ke zhoršení vztahů ve škole, říká psycholožka Jana Nováčková. Chválení dětí může být kontraproduktivní, důležitá je prý zpětná vazba. Odměna je podle ní jako úplatek. Nováčková taky tvrdí, že zlepšování českého školství brání učitelé i rodiče.



Sdílet

Rozhovor J. Nováčkové pro server iDNES.cz

http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-janou-novackovou-dgx-/domaci.aspx?c=A151114_145417_domaci_zt

29. 11. 2015

Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost.


Sdílet

Konference Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015 - příspěvěk Jany Nováčkové

Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Jana Nováčková

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou při příležitosti převzetí ocenění společnosti EDUin 25. 11. 2014

Jana Nováčková: Cesta k lepší škole nevede přes omezování různosti

Přinášíme rozhovor s Janou Nováčkovou, členkou a lektorkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, nestorkou české psychologie a poradenství v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Činíme tak u příležitosti jejího včerejšího uvedení do Auly slávy v rámci 2. ročníku cen Eduína za inovace ve vzdělání.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou o respektu ve vzdělávání

Rozhovor pro web Svoboda učení v březnu 2013   http://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-s-janou-novackovou


Sdílet

Výchova s rešpektom dáva dieťaťu aj hranice, aj sebaúctu

Rozhovor redaktorky Moniky Bóthové s Janou Nováčkovou pro časopis Dieťa - listopad 2012


Sdílet

„Vedlejší účinky“ tradiční základky

Jana Nováčková

V inzerátech se žádá od zaměstnanců samostatnost, flexibilita, komunikativnost, schopnost týmové práce, tvořivost… – kde to má ale absolvent tradiční ZŠ vzít, když se učí závislosti na autoritě a vnější motivaci, rigiditě, mlčení, individualismu, přesnému plnění zadání?

Příspěvek přednesený na konferenci Svoboda naŽivo konané 8. 11. 2012 v Praze můžete shlédnout na

http://www.youtube.com/watch?v=BnOLxfnMsnc

V příloze najdete prezentaci použitou v příspěvku.


Nováčková-konference-Svoboda-na-živo.ppt


Sdílet

Netrestat dítě neznamená nedělat nic

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Instinkt v květnu 2012


Sdílet

Jak se žije ve stínu úspěšnějších…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - srpen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jsou dnešní děti jiné?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Když dítětem cloumají emoce…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - květen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Aby z nakupování nebyl horor

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - únor 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Námět na novoroční předsevzetí: denně vydržet hodinu bez pokynů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - leden 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Tah dámou - téma škola

Dne 3. 9. 2011 se Jana Nováčková účastnila diskusního pořadu ČT Tah dámou.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160030/



Sdílet

Vše záleží na přístupu jednoho k druhému

Rozhovor redaktorky Barbary Hansen Čechové s Janou Nováčkovou o změněném chování žáků ve škole a co s tím můžou dělat učitelé. Článek byl publikován v časopise Rodina a škola v únoru 2011.

Hledáme místo v kavárně a psycholožka Jana Nováčková mi vypravuje, že zatímco před patnácti lety, kdy s kolegy začínali kurzy Respektovat a být respektován, vzdělávali především učitele, poté, co vydali knihu s tímto názvem, mají 85 % kurzů pro rodiče. Jsou tak úspěšní, že současným zájemcům můžou nabídnout termíny až na rok 2012. Jako klíč ke komunikaci a dobrému soužití vidí především partnerský přístup jednoho k druhému. Zdá se, že nedostatek respektu k dětem a žákům je Achillovou patou české výchovy a vzdělávání.

Myslíte si, že jsou děti dnes horší, než byly dříve? Podle toho, co hlásí učitelé ze škol, to tak skoro vypadá.

Ne, že by děti samy byly horší, ale jejich chování horší je. Je to odpověď na řadu změn kolem nich. Atmosféra je uvolněnější směrem k negativnímu. Vulgarismy zaznívají například i z televize, i od veřejných představitelů. Střední a starší generace to jako vulgarismy vnímá, mladší už tolik ne. Další vliv je celkové společenské klima – svoboda se stala hodnotou, ale často nedobře chápanou. Bez té druhé strany mince čili bez zodpovědnosti. Děti se jí dožadují také, ale používají k tomu „nezralé“ nástroje. Na rozdíl od společnosti se však škola příliš nezměnila. Nejen, že zde vládne stále většinou autoritářský systém, ve kterém se někteří učitelé domnívají, že to, že jsou dospělí a učitelé, je opravňuje k tomu, aby se chovali vůči dětem mocensky. Také se nezměnil moc obsah výuky a na mnoha školách ani ten zastaralý neaktivní způsob výuky. U něčeho i samotní učitelé těžko nacházejí smysl, proč by se to děti měly učit, a děti, které mají díky internetu mnohem větší rozsah informací, to už nechápou vůbec a bouří se.

Co by se tedy mělo dělat?

Čím dál tím více se utvrzuji v tom, že prazákladem komunikace či chování je postoj k druhému člověku. Buď dokážeme člověka respektovat jako rovnocennou bytost, ať je to předškolní dítě nebo nemohoucí stařec, nebo tyto lidi vnímáme jako méněcenné bytosti, což tvoří pak základ autoritativní výchovy. Tohle nastavení se strašně těžko mění. Na naše semináře chodí většinou lidé, kteří zažili autoritativní výchovu. Moc dobře si pamatují, jak to bylo nepříjemné, a chtějí vychovávat jinak. Od nás se chtějí naučit nové nástroje. To jim můžeme poskytnout. My je ale nemusíme přesvědčovat, že dítě je rovnocenná bytost. Ale pokud má někdo dítě jako objekt svých výchovných snah, k nám do kurzu nepůjde a vůbec těžko se nějak v průběhu života změní. Dovolím si říci, že učitelé, kteří mají partnerský přístup k dětem, velké problémy s kázní nemají.

Čím to je?

Aby ve třídě bylo dobré klima, je základem, aby se dětí podílely na tvorbě pravidel chování ve škole a aby učitelé věnovali čas na budování dobrých vzájemných vztahů mezi dětmi. Řada učitelů už v dnešní době ví, že se mají pravidla s dětmi společně tvořit, ale zase ten základní postoj k dětem ovlivní, jestli to bude funkční, nebo ne. S kolegyní jsme v jedné škole vešly o přestávce do třídy a viděly opravdu nedobré chování řady dětí. Na dveřích třídy byla přitom sepsaná pravidla, sice ne zcela správně, tedy jako zákazy, nikoliv, co se má dělat, ale byla tam. Tak jsme se obrátily na jednu dívenku: „Vy tady máte pravidla. Ale to, co vidíme, asi není v souladu s nimi.“ A ona na to řekla vystihující větu: „To paní učitelka chtěla, abychom si vytvořily pravidla.“ Pak to nejsou pravidla dětí, ale pravidla paní učitelky.

Zeptám se za učitele. Co když nemám odvahu udělat si ze žáka partnera? Co když se bojím, že mi potom žáci přerostou přes hlavu?

Moje oblíbené heslo je, když nevíme, zeptejme se dětí. Přibírání dětí k tomu, co děláme, je vynikající postup, kterého se rozhodně nemusíme bát. Samozřejmě, že poslední slovo má učitel. To je podobné jako v dospělém životě, když máte nějakou firmu, tak šéf má zodpovědnost, konečné slovo, ale to mu nedává právo chovat se ke svým podřízeným nadřazeně či je dokonce ponižovat. V mnoha školách stále přetrvává, že děti mají málo možností vyjádřit se k věcem, které se jich týkají, a obecně říci svůj názor či diskutovat o rozporech.

Co je to vlastně nekázeň dětí? Jak vzniká?

 Nekázeň hodně souvisí s tím, co se ve škole dělá.  Stará zkušenost praví, že dítě, které si hraje, nezlobí. Jestliže dítě dělá něco, co jej zajímá, nemá čas dělat věci, které jsou z pohledu učitele vnímány jako nekázeň. Nepoužívám slovo „baví“, protože to vyvolává představu zábavy a nedůležitosti. K vzniku nekázně bychom si měli říci, jak funguje mozek. Ten na prvním místě zjišťuje, jestli je podnět pro mě bezpečný nebo ohrožující. Když zjistí, že je ohrožující, jde do obranné akce.  A agresivní chování je často obrannou akcí. Když je to bezpečné, nastupuje otázka, jestli je podnět smysluplný. Mozek se tím brání přehlcení – nemáme kapacitu reagovat na všechny podněty. Z toho vyplývá, že šanci uspět má pouze to, co je bezpečné a smysluplné. Když se na školu podíváte z těchto dvou hledisek, tak je to dost smutné. Řada nekázně pramení z toho, že škola není bezpečné prostředí. Možná se zeptáte, c o to je to bezpečné klima. Někteří učitelé se domnívají, že stačí, když  na děti nekříčí a není  tam šikana. To ale ani náhodou! Co děti velmi ohrožuje, je veřejné srovnávání, protože to je vnímáno jako ohrožení vlastní hodnoty.  Učitelé jej však z neznalosti naopak používají k vnější motivaci dětí, to jsou takové ty veřejné pochvaly a soutěže.

 Jak vnímáte současnou výchovu v rodinách?

Současná společnost pro děti připravuje velmi nepřirozené podmínky. Ještě za mého dětství jsme trávili spoustu neorganizovaného volného času se skupinou dětí různého věku někde na sídlišti na betonovém plácku. To už teď téměř nevidíte. Děti mají místo toho velké množství organizovaného „volného“ času. Dětství se stalo mnohem těžší tím, že se vychýlilo od přirozena.  Neumožňujeme  dětem dělat to, co by jejich vývoj potřeboval.

 A převažuje výchova autoritativní?

 Vyjasněme si pojmy. Existují tři druhy výchovy: autoritativní, permisivní a demokratická.  Koneckonců je to podobné i se společenskými uskupeními – diktatura, anarchie, demokracie.  Máme přímku, na jejímž jednom konci je permisivní výchova, a na druhém výchova autokratická. Kam dáme tu demokratickou? Na seminářích lidé často odpovídají, že doprostřed. Vnímají  demokratickou výchovu jako vybalancování  extrémů, více- méně jen jako umírněnou autoritativní výchovu a domnívají se, že problémy nastanou, když je té umírněnosti příliš. Takže hurá zpět k autoritativní výchově.  Jenže podstatným rozlišovacím faktorem mezi těmito třemi výchovnými styly je, jak se v nich  tvoří pravidla –  kdo je tvoří, pro koho platí ? V autoritativní výchově pravidla tvoří jeden nebo malá skupinka, v permisivní nikdo. V demokratické všichni, kterých se to týká. A další kritérium je, pro koho ta pravidla jsou. V autoritativní jen pro „ty druhé“, v permisivní pro nikoho, v demokratické pro všechny. Demokracie je zkrátka jiná kvalita.

 Proč u nás lidé zůstávají u té autoritativní výchovy? Je to kvůli tomu, že ji zažili?

 Jsou lidé, kteří na základě svého zážitku nahlédnou a nechtějí být sami autoritativní, jiní svou zkušenost opakují, ztotožní se s ní.  Jsou ale i u nás lidé, kteří umějí respektovat druhé, protože měli štěstí na príma výchovu. Já sama jsem si uvědomila, že moje babička s dědou měli úžasný respekt k druhým lidem. Babička nikdy neříkala nikomu, co má dělat. Vždycky jenom říkala: „Já to dělám takhle“. Jaké je za tím skryté poselství?  Považuji tě za kompetentního člověka, který si s problémem udělá, co uzná za vhodné.

 Zeptám se na praktické tipy. Jsem dejme tomu začínající učitel a třída si nesmírně „dovoluje“. Co mohu dělat proto, aby se kázeň ve třídě zlepšila?

 Dávat práci do dvojic a dávat dětem na výběr. To jsou dvě drobnosti, které, když se dodržují, mohou významně pomoci. Kooperativní výuka má docela náročnou metodologii. Když učitel a třída nemají dostatečné zkušenosti a dovednosti, mohou s ní pohořet. Dvojice se však mohou tvořit jednoduše ať už na bázi přátelství nebo v rámci sezení v lavici. Akorát učitel musí  dát v rámci úkolu podmínku, že oba ve dvojici musí látku zvládnout zhruba obdobně, aby se jeden pouze nevezl. Na výběr je dobré dávat cokoli. Například „ Jsou tady tři cvičení, dohodněte se, které to z nich budete dělat.“ Jakmile se dítě vybere, vzbuzuje to pocit zodpovědnosti. To jsou nástroje vnitřní motivace a nejsou příliš složité. Třetím nástrojem je smysluplnost. Znamená přemýšlení o tom, jak propojit látku s reálným životem. Úplně jinak se děti budou stavět ke gramatickému cvičení nebo k dopisu, který třída skutečně odešle. Dopis může být třeba jen žádost o poskytnutí nějakých informací. Stále bychom  se jako učitelé měli dětí  ptát, kde se dá probíraná látka použít a proč se to vlastně učíme.

 K těm tipům jistě patří i pravidla chování vytvářená se třídou, o kterých jste mluvila na začátku. Jak je tedy správně má učitel sestavovat?

 Pravidla nemohou být stanovována negativně. Když řekneme, že člověk něco nemá dělat, tak není vždy ještě jasné, co dělat má. V jedné školce měli třeba krásně zformulováno „ Mezi stolky chodíme, v herně můžeme běhat.“  Když by tam bylo jen „neběháme“, tak tím, že přece jen existují místa, kde se běhat může, se působnost pravidla  oslabuje. Mělo by se to vytvářet spolu s dětmi. Na vytváření pravidel existuje jasná metodologie. Nejdřív se sepíše s dětmi  vše, co je napadne jako odpověď na otázku: Jak bychom se k sobě navzájem měli chovat, aby se nám spolu dobře žilo a učilo? Pak se přeformulovávají negativní odpovědi na pozitivní. Když tam máme například „nelepíme žvýkačku pod stůl“, tak diskutujeme, kam patří žvýkačka, až nám vznikne třeba „žvýkačka patří do koše“.

 Jaké jsou další nástroje?

 Například skvělý je komunitní kruh, který se ale ne vždy dobře používá. Bohužel mám zkušenosti, že bývá „zneužíván“ k řešení problémů. Na řešení problémů se mohou použít spíše skupinky. Řekneme: „Děti stalo se tohle a tohle, ve skupinkách zkusíme vymyslet návrhy, co by se s tím dalo dělat.“  Pak si všechny návrhy sepíšeme a zjišťujeme, co se nám opakuje. Pak s celou třídou nebo ve skupinkách diskutujeme, jaké budou důsledky jednotlivých opatření. Nakonec si některé zvolíme.

 Kde se tohle všechno mohou učitelé naučit? Asi jednoduše mohou odpovědět „to jsme prosím nebrali…

 Učitelé se to neučili, ale když by se to chtěli naučit, tak nabídky jsou. Bohužel se někteří více ptají po možnostech represe žáků. Samozřejmě se vyskytnou děti, které prochází nějakým těžkým životním obdobím, nebo je tam dokonce patologický vývoj a učitel je zde bezmocný. Pracovala jsem také v pedagogicko-psychologické poradně a pamatuji si, že když už byla situace neúnosná, tak se dočasně mohl třeba s dotyčným žákem uzavřít „pakt o neútočení“. „Budeš v klidu, abys nerušil ostatní, a pak si můžeš dělat, co chceš – dělat to, co ostatní, nebo i kreslit, číst… - my ale potřebujeme pracovat.“ To považuji ovšem za nejzazší řešení někdy v osmé deváté třídě a hlavně jako tah pro získání času k další práci s tím dítětem.  Sáhnout potom můžeme, když už by třída neměla kvůli jednomu člověku šanci vůbec pracovat. A také je třeba k tomuto řešení přizvat ostatní děti ve třídě, aby to nebraly dokonce jako privilegium pro jednoho žáka.  Dokonce si myslím, že toto by bez odborné psychologické pomoci zvládlo dobře komunikovat jen málo učitelů. Další možnost, o které se nyní začíná více mluvit, jsou tzv. detenční místnosti.  Zkušenosti s nimi mají v západních školách, kde jsou větší problémy hlavně s drogami. Izolace dítěte, které se nechová vhodně, je prastará metoda, která má smysl. Prostě kvůli nějaké neshodě nemůžeme být spolu. Záleží, ale jak to komunikuji. Jestli jako mocenský trestající akt, nebo jako respektující postup stanovování hranic – nedá se nic dělat, je to nutné opatření, nikoliv trest pro tebe..

 Mají se vůbec používat tresty?

 Když někde řeknu, že jsem proti trestům, lidé si hned myslí, že jsem nějaká anarchistka, a říkají, že si snad přeji, aby si děti dělaly, co chtějí. To samozřejmě ani náhodou. Abychom si porozuměli, je třeba si vydefinovat,  co je to trest. Trest je libovolný. Je to něco, co si jeden člověk vymyslí na druhého. Základem trestu je, že  jeden musí mít nad druhým moc. Právě ta mocenská komunikace udělá třeba z přirozeného či logického důsledku trest  Nechat dopadnout přirozené důsledky nebo trvat na tom, aby dítě něco napravilo,  dokonce mu v té nápravě být nápomocný, to jsou základní  alternativy k trestům. Když dítě srazí sklenici s džusem, přirozeným důsledkem je, že nemá džus a že je ho třeba utřít.  To je přirozený běh věcí. Stačí, když někdo řekne: „A za trest to teď utřeš!“, a stává se z toho přirozeného důsledku najednou opravdu trest.  Ale vysvětlit  tyto pojmy, to je třeba téma jednoho celého semináře z našeho kurzu, a to dokonce téměř závěrečného, protože to předpokládá znalost respektujících komunikačních dovedností.

 

Autor: Barbara Hansen Čechová | Datum: 9.2.2011 | Vydání: Rodina a škola, 2/2011


Sdílet

Dárky nebo úplatky?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - prosinec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

A proč to mám dělat zase já?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - listopad 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Kdo má dobrou sebeúctu, nebude dělat věci, kterými by klesl ve vlastních očích

Jana Nováčková

Psáno pro webový magazin Little Modernist -říjen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Abychom se z dovolené všichni vrátili zdraví...

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Je nutné kazit oslavu Dne dětí soutěžemi?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Porozumět zákonitostem vývoje dětí může pro rodiče být velká úleva

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - duben 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek

Jana Nováčková

Příspevek přednesený na TEDxPrague 2010.

http://www.tedxprague.cz/videa/rocnik/tedx2010/vzdelavani/v/jak-se-z-touhy-ucit-se-stane-sberatelstvi-znamek

 



Sdílet

Partnerský vztah není o tom, že mají všichni stejná práva nebo možnosti ve všem.

Rozhovor Z. Ježkové se spoluautorkomi knihy Respektovat a být respektován D. Nevolovou a J. Nováčkovou v časopise MÁMA A JÁ v lednu 2010


Sdílet

Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Článek Zuzany Ježkové, redaktorky časopisu MÁMA A JÁ, která absolvovala kurz Respektovat a být respektován. (MÁMA A JÁ, ročník V, č. 1, leden 2010)


Sdílet

Znalosti o mozku mohou pomoci lépe vyučovat

Jana Nováčková

Článek byl psán pro projekt Místo pro život - Environmentální prvek, který realizuje Občanské sdružení za životní prostředí regionu Hřiměždice, Nečín, Obory a Základní škola a Mateřská škola Nečín. Projekt si klade za cíl nabídnout dětem a učitelům didaktický program začlenění krajinných, historických a architektonických prvků do výuky moderními aktivními metodami učení. Více na www.mistoprozivot.cz


Sdílet

Rešpektovať a byť rešpektovaný

Rozhovor pro slovenský časopis Dieťa s manžely Kopřivovými, lektory kurzu R+R na Moravě. Říjen 2009


Sdílet

Děti potřebují respekt

Rozhovor s manžely Kopřivovými pro časopis Děti a my (č. 2/2008)


Sdílet

Každý člověk potřebuje uznání od druhých

Rozhovor M. Těthalové s manželi Kopřivovými otištěný v časopisu Informatorium 3 - 8 č. 9, 2008.


Sdílet

Trestání dětí ohrožuje jejich vývoj i tehdy, když nekončí týráním.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

Článek byl otištěn v časopise PSYCHOLOGIE DNES. č. 10, říjen 2008


Sdílet

Jak má učitel dobře a účinně řešit konflikty a předcházet jim

Jana Nováčková

Text byl napsán v rámci projektu "Centrum inovativního vzdělávání" PedF UP v Olomouci v r. 2007.


Sdílet

Rozhovor s lektorkami R+R v internetovém časopise Velká epocha

Dne 12. 3. 2007 byl v internetovém časopise Velká epocha uveřejněn článek Respektovat a být respektován - rozhovor paní Zuzany Švábové s lektorkami stejnojmenného kurzu D. Nevolovou a J. Nováčkovou. Paní Švábová byla účastnicí kurzu pro veřejnost, které naše Společnost MKV pořádá v Praze. Viz http://www.velkaepocha.sk/content/view/2145/41/


Sdílet

Rizika soutěží ve skole

Jana Nováčková

Článek byl otištěn ve sborníku ze vzdělávacího soustředění pro školní metodiky prevence Olomouckého kraje na téma „Možnosti a meze ovlivňování rizikového chování ve školách“, které se konalo v Olomouci 5. – 6. února 2007. Pořádala katedra psychologie FF UP v Olomouci.


Sdílet

Rodiče by se měli k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží

Tuto větu uslyšíte na kurzech Respektovat a být respektován. S lektorkami tohoto kurzu v Čechách a spoluautorkami stejnojmenné knihy -  PhDr. Dobromilou Nevolovou a PhDr. Janou Nováčkovou hovořila Dana Tesková. Otištěno v časopise Aperio č. 2, 2007


Sdílet

S rešpektom k rešpektu

Rozhovor redaktorky Ivany Bánové s lektory a spoluautory knihy Respektovat a být respektován - Tatjanou a Pavlem Kopřivovými. Uveřejněno ve slovenském časopise Wellness č. 10, 2007 str. 34 - 40 (www.wellnessmagazin.sk.)


Sdílet

Kdo má problém – škola (učitel) se žákem, nebo žák se školou?

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na kulatém stole SKAV dne 19. 4. 2007, který byl věnovaný žákům s problémy.


Sdílet

Paní učitelko, on mi...

Jana Nováčková

Článek se zabývá řešením zcela běžných drobných konfliktů mezi žáky ve třídě. Psáno pro portál VÚP.


Sdílet

Komunitní kruh

Jana Nováčková

Článek o metodě komunitního kruhu psaný pro portál VÚP - vymezuje, co je a co není komunitní kruh, jaká má pravidla, jak tvořit otázky do komunitního kruhu.


Sdílet

Kooperativní učení jako metoda výuky

Jana Nováčková, Pavel Kopřiva, Dobromila Nevolová

Kapitola z publikace Školní vzdělávací program krok za krokem. Pomocník při sestavování vlastního školního vzdělávacího programu. Verlag Dashöfer, Praha 2005.


Sdílet

Chtít se učit je přirozené

Jana Nováčková

Tento článek byl psán pro časopis Sedmá generace (vydává Hnutí DUHA), do čísla zaměřeného na vzdělávání - ročník XIV., číslo 5/2005 (www.sedmagenerace.cz)


Sdílet

Stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách

Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.


Sdílet

Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?

Jana Nováčková

Tento příspěvek byl přednesen na Kulatém stole na téma Hodnocení žáků ve škole dne 17. 2. 2005

   Kulaté stoly jsou pořádány vždy třetí čtvrtek v měsíci Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (jejíž členem naše Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání také je) a SPV ÚVRŠ PedF UK. Kulaté stoly se konají v ZŠ Vodičkova od 10 do 12 hodin. Jsou pořádány vždy k jednomu tématu. V úvodu vystupují tři pozvaní odborníci k danému tématu, následuje diskuse. V příloze najdete plné znění příspěvku k tématu hodnocení.


Sdílet

Co je to výchovný vztah

Jana Nováčková

Psáno na vyžádání redakce Moderního vyučování jako komentář k článku dvou studentek. Leden 2005


Sdílet

Naučme se přistupovat k žákům jako k rovnocenným partnerům

V časopise Moderní vyučování byl v 1. čísle roku 2003 uveřejněn rozhovor šéfredaktorky J. Strakové se dvěma členkami Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání o jejich činnosti i o základních východiscích, na nichž jsou postaveny kurzy, které pořádají.


Sdílet

Učit děti sociálním a komunikačním dovednostem: prevence a zvládání konfliktů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Já-výrok je užitečná komunikační dovednost. Článek popisuje způsoby, jak ho naučit děti.


Sdílet

Rizika odměn a pochval (nejen ve škole)

Jana Nováčková

Přáním většiny učitelů je, aby se děti o učení zajímaly, aby se chtěly učit a skutečně se i naučily. Realita však bývá jiná. Děti často nemají zájem učit se to, co jim ve škole předkládáme. Nudí se a zlobí. Potom nastoupí téměř zaklínací slůvko „motivace“. Mnozí učitelé, když se zamýšlejí nad tím, jak své žáky motivovat, sahají především k pochvalám, odměnám, dávání za vzor ostatním, k soutěžím, hrám, snaží se udělat učení zábavnější, ale také hrozí, přikazují, trestají…


Sdílet

Komunitní kruh a škola

Pavel Kopřiva

Článek byl publikován v r. 2000 v časopise Ratolest.


Sdílet

Klíčové oblasti vnitřní transformace školy a co by pro ni mohli udělat psychologové

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová

Druhý příspěvěk přednesený na Klinickém dnu v r. 1999


Sdílet

Pojetí dítěte jako východisko vnitřní transformace školy

Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová, Pavel Kopřiva

První ze dvou příspěvku předensených na Klinickém dnu v Lékařském domě v Praze v r. 1999

O potřebě změny vzdělávánímůžeme uvažovatz historického aspektu, z hlediska měnících se společenských kontextů a požadavků budoucnosti, tedy především z pohleduvzájemného vztahu vzdělávání a společnosti.


Sdílet

Integrace obsahu ve výuce

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na sjezdu Asociace školních psychologů v Trenčíně r. 1996


Sdílet

Model ITV (integrované tematické výuky) naděje i pro naše školství

Jana Nováčková

V roce 1995 vydalo nakladatelství Spirála knihu Susan Kovalikové a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila  Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který jsem si dali do názvu naší společnosti.

Článek popisuje stručný obsah této knihy.


Sdílet

Úvahy o kázni

Jana Nováčková

Článek publikovaný na pokračování v Učitelských listech v r. 1995


Sdílet

Chybami se učíme chyby aneb Diktáty z pohledu teorie učení

Jana Nováčková

Článek nabízí trochu jiný pohled na diktáty a nabízí jiný přístup k zjištění, jak na tom dítě s pravopisem je...  


Sdílet

Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je rozdíl?

Jana Nováčková

Tento článek byl napsán v roce 1992, výsledky výzkumu, o němž referuje, jsou však stále platné.


Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.   |   Více informací   |   
Více informací   |