Aktuality
respektovani.com
31.3.2020

Sdělujeme radostnou zprávu - 20. 4. 2020 vyjde přepracované vydání knihy Respektovat a být respektován. Kniha je již v předprodeji. Co nového v knize najdete se dozvíte zde.

31.3.2020

Článek Děti jsou schopné řídit si své vzdělávání samy je reakcí na zavalování dětí domácími úkoly. Můžete si ho přečíst zde.

12.1.2020

Krátké (15 min.) a výstižné vyjádření J. Nováčkové k tomu, jaké změny potřebuje vzdělávání u nás, najdete zde.


Další

Články
respektovani.com

Články

Sdílet

Děti jsou schopné řídit si své vzdělávání samy

Děti jsou schopné řídit si své vzdělávání samy

Jana Nováčková

Publikováno na Aktualne.cz 26. 3. 2020

V souvislosti s karanténou se najednou rodičů začalo týkat vzdělávání jejich dětí zcela jiným způsobem, než jak byli zvyklí. Najednou je tu plno nejistot.

Následující věty byly součástí dotazů rodičů pedagožce na on-line deníku Aktualne.cz.

  • Ještě jakž takž zvládám vmanévrovat ho do matematiky, ale češtinu bojkotuje dost sveřepě.
  • Mám dvě děti, každé na jiné škole. V jedné škole přijali naprosto ukázkový přístup k dětem a zodpovědnost učit děti nese škola, děti jsou s učiteli online, ti jim zadávají práci, radí, kontrolují. Já jako rodič jsem k dispozici, když je třeba. Druhá škola naopak hodila zodpovědnost učit na rodiče. Komunikace probíhá jen přes webovky, kde dětem visí zadání úkolů na týden a poraďte si…
  • Pracuji na home office a můj muž chodí do práce. Takže nemám moc času věnovat se našemu třeťákovi… Kvůli penězům potřebuji normálně pracovat. On se ale samozřejmě učí tak "lážo plážo". Myslíte, že učitelé předpokládají, že zadanou látku opravdu s nimi rodiče projdou? Já to nestíhám...
  • Kolik úkolů je rozumné, aby děti v nynější situaci dostávali?

Co mají uvedené věty společné? Všechny vidí děti jako někoho, kdo není schopen si své učení řídit sám, kdo vlastně nemá co mluvit do toho, co se s ním děje, protože neví, co je pro něj dobré (to vědí jen dospělí). Na takovém vidění dětí byla založená škola v 18. století. Z tohoto úhlu pohledu je naprosto v pořádku, že se dětem podrobně říká, co, jak a kdy mají dělat, že se jich nikdo neptá na jejich názor, že dostávají úkoly, že jsou neustále kontrolovány, hodnoceny, srovnávány, případně odměňovány či trestány. Pokud je cílem poslušnost, závislost na autoritách, pak je to vysoce efektivní cesta. Pokud je ale cílem samostatnost a zodpovědnost, pak tudy cesta nevede. Tento přetrvávající mocenský postoj k dětem – a tedy i k jejich vzdělávání – je zdrojem mnoha potíží, které zakoušejí rodiče v současné situaci.

Zkusím nabídnout jiný pohled: dítě jako kompetentní bytost s vnitřním programem vývoje, který je jeho základním kompasem pro zdravý vývoj, se základními potřebami, mezi něž patří také potřeba autonomie a vlivu, i s řadou individuálních potřeb (neuspokojování potřeb vede vždy k problémům). Bytost s vnitřní motivací, schopná si řídit své vzdělávání, pokud k tomu bude mít nezbytné podmínky. Ty dětem současná škola s jednotným povinným obsahem opravdu nenabízí. Místo neustálého řízení a kontroly potřebují spoluúčast na rozhodování, přibližování smysluplnosti požadované věci, důvěru, podporu, respekt. Nejsou to žádné revoluční myšlenky. – A vůbec nejsou nové.

V r. 1998 vyšla ve slovenském překladu kniha Sloboda učiť sa autorů Carla Rogerse (ano, toho známého psychologa a psychoterapeuta, jednoho z představitelů humanistické psychologie) a H. J. Freiberga. V této knize je kromě spousty inspirativních myšlenek a argumentů pro to, že děti jsou schopny řídit si své vzdělávání samy, také popis jednoho pokusu učitelky 6. třídy odevzdat zodpovědnost dětí za své učení do jejich rukou. Proběhlo to už dávno – na jaře 1966. Tato učitelka přistoupila k velké změně v pojetí vyučování poté, co vyčerpala všechny prostředky na zvládnutí velmi náročné třídy s 36 žáky – náročné výukově i chováním. Začala tím, že vyhlásila na jeden den možnost, že žáci budou moci dělat cokoliv, co je bude zajímat – nebo také nic. Již tento první den přinesl až neočekávaně pozitivní výsledky. Měla dojem, že většina dětí toho udělala nakonec stejně nebo dokonce víc než u strukturovaného řízeného vyučování. Děti chtěly pokračovat, tak další den přišla s nápadem uzavírat „pracovní smlouvy“ – každé dítě si mělo samo určit, čemu se bude věnovat a čeho chce dosáhnout. Učitelka s nimi jejich plány diskutovala. A také jejich splnění spolu s každým dítětem individuálně vyhodnotila. Z 36 dětí byly však čtyři, které žádaly od učitelky konkrétní zadání a vedení. Poskytla jim je, ale postupně se i u těchto dětí rozvinula zodpovědnost a schopnost řídit si vlastní učení. Tento způsob práce pokračoval až do konce školního roku – k vnějšně řízenému vyučování se už nevrátila. Jak píše: Děti si vypěstovaly pracovní disciplínu, která respektovala potřebu jednotlivců izolovaně nebo potichu studovat, a přitom umožňovala interakci mezi žáky. Je zajímavé číst popis nejen toho, jak to v třídě vypadalo, ale zejména, jak se děti rozvíjely po stránce kognitivní, emocionální i sociální.

Ještě starší experiment z r. 1924 popisuje P. Gray v článku Další příklad toho, že čím méně jsou studenti vyučováni, tím více se naučí (je možné si ho přečíst na www.svobodauceni). Týkal se delikventních chlapců, kteří byli na půl roku uvolněni z klasického vyučování a místo toho docházeli do speciální místnosti, která byla dostatečně vybavena knihami a učebnicemi. Jakýkoliv projevený zájem byl podpořen (třeba prací v dílně, odbornou literaturou). Mohli se zabývat, čím chtěli, jediné pravidlo bylo, aby neobtěžovali ostatní. Na konci experimentu, tedy po půl roce, byli všichni, co se znalostí týče, o rok i víc dál.

Podobné zkušenosti mají i pracovníci nízkoprahových center. Poté, co děti ze slabého sociálního prostředí šly dopoledne za školu, odpoledne pak v bezpečném, nenátlakovém a přijímajícím prostředí občas chtěly vysvětlit něco ze školního učiva.

Co bychom si mohli vzít z výše uvedeného? Například by děti místo jednotlivých úkolů mohly dostat jasně definovaný cíl – co by měly do konce školního roku umět. S jasně formulovanými kritérii, co to znamená zvládnout dané téma. K tomu odkazy, kde všude by mohly získat potřebné informace. A nechat na dětech, aby si zvolily vlastní cestu, vlastní tempo, jak se to naučí. Někdo si bude volat či skypovat s kamarády, někdo dá přednost zjišťování na internetu, jiný si pustí vzdělávací program v rozhlase nebo televizi, někdo vyplní cvičení zaslané školou. Někdo bude dávat přednost práci na jeden zátah, někdo si bude dávat častější přestávky. Někdo se zakousne do jednoho předmětu, zvládne ho a pak přejde na další… Pro někoho může být užitečné něco podobného, jako použila paní učitelka v r. 1966 – „pracovní smlouvy“ ve spolupráci s rodiči. Ovšem, tak jako v její třídě, bude určitý počet dětí již natolik závislých na autoritách, že budou potřebovat nadále přímé vedení.

Pokud se rodiče pustí touto cestou, měla by tomu však předcházet porada s dětmi. Chtěly by si to zkusit? Jak by si to představovaly, kdyby učení bylo najednou skutečně na nich? Co by tím získaly? A co by k tomu potřebovaly? Co by jim pomohlo? To jsou hodně důležité otázky. Možná budou děti nejdřív váhat. Není divu, neustálé řízení vede k tomu, že dítě se vlastně nezná. Můžou pomoci otázky, kterými dáváme na výběr (Myslíš, že bys radši začal hned ráno, nebo až později?). Zodpovědnost nastává tam, kde se člověk svobodně rozhoduje, kde i zakouší důsledky svých rozhodnutí. Vykonat, co mi druhý nakáže, zodpovědností není.

Současná legislativní realita, tedy že máme povinný Rámcový vzdělávací program, neumožňuje, aby děti měly své vzdělávání skutečně ve svých rukou, jak to je třeba již sto let ve škole Summerhill (u nás vyšla stejnojmenná kniha, existuje i stejnojmenný film) nebo padesát let v Sudbury Valley School. Bylo by načase, aby se změnil zákon a umožnil těm, kteří chtějí ze svých dětí vychovat svobodné, zodpovědné dospělé, využívající své individuální dispozice, aby mohli nechat vzdělávání na dětech, aby děti nebyly nuceny učit se něco, co jim nedává smysl nebo na to ještě nejsou zralé. I kdyby se podařilo zredukovat obsah výuky na 50 %, jak o tom uvažuje Strategie vzdělávací politiky ČR do r. 2030+, stále to neřeší problém vnucování témat dětem bez ohledu na to, zda jim to je ku prospěchu či nikoliv.

Současná situace může poukázat na řadu problémů našeho vzdělávacího systému, o nichž odborníci již dlouho hovoří. Možná po této zkušenosti nebude už tolik rodičů spokojených se školou, jak doposud ukazovaly průzkumy veřejného mínění, a bude i politická vůle k podstatnějším změnám. Za nejdůležitější považuji přejít od konceptu dítěte, které je vzdělávané, k dítěti, které se aktivně vzdělává.



Sdílet

Je třeba otevřít legislativní prostor pro vnitřně řízené vzdělávání dětí

9. 9. 2019 pořádal spolek Adato - změna paradigmatu další ze svých Poradních kruhů, tentokrát na téma vzdělávání. Jana Nováčková byla po skončení akce požádána o vyjádření svého pohledu na změnu paradigmatu ve vzdělávání. 15 minutové video můžete shlédnout zde.



Sdílet

Náš mozek potřebuje, aby nám byl jasný smysl toho, co děláme

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Nový Fenix o vzdělávání, které je v souladu s poznatky psychologie a také, v čem současná škola těmto poznatkům odporuje. Text je v čísle prosinec 2019 - leden 2020.


Sdílet

DUŠE K - záznam besedy

12. 05. 2019 proběhla v Divadle Kampa další z besed Jaroslava Duška "Duše K" s Janou Nováčkovou, tentokrát o respektu k dětem a sebeřízeném vzdělávání. Na téma "děti a škola" proběhla velmi zajímavá a podnětná diskuze. Celou besedu můžete zhlédnout zde

 



Sdílet

Kupředu do minulosti - nahrávka rozhovoru Martiny Kociánové s Janou Nováčkovou - 1. díl

Na webu Svobodné univerzum si můžete rozhovor poslechnout zde. Níže najdete přepis rozhovoru.


Sdílet

Děti se naučí jen to, co má smysl

Rozhovor Jitky Polanské s Janou Nováčkovou v Lidových novinách 2. 10. 2018 o tom, že tradiční škola je nereformovatelná.


Sdílet

Duše K - tentokrát o svobodném vzdělávání

24. 11. 2018 proběhla v Divadle Kampa další z besed Jaroslava Duška "Duše K", tentokrát na téma svobodného vzdělávání. Diskutovali rodiče i samotné děti, diskutovali učitelé ze svobodných škol, panelu se účastnila i J. Nováčková. Záznam si můžete pustit na youtube



Sdílet

Děti by se bez známek obešly, mnoho rodičů zatím ne

Článek J. Nováčkové publikovaný v časopise Montessori pro rodinu č. 6 (duben 2016).


Sdílet

Šikana a česká společnost

5. 3. 2016 byl v Lidových novinách (v příloze Orientace) uveřejněn článek J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka reagující na aktuální případ šikany učitelky na třebešínské průmyslovce. Článek se zaměřuje na širší souvislosti autoritativní výchovy a vzdělávání, v nichž vidí živnou půdu šikany.


Sdílet

Škola dětem brání, aby se mohly učit

Dne 31. 5. 2016 vyšel v deníku MLADÁ FRONTA DNES rozhovor reportérky Radky Hrdinové s Janou Nováčkovou.


Sdílet

Ak rodičia nezačnú žiadať lepšie školy, nebude ani ochota ich meniť

Rozhovor Zuzany Gránské s J. Nováčkovou pro Eduworld.sk - portál o vzdělávání a seberozvoji. https://eduworld.sk/cd/zuzana-granska/2338/jana-novackova-ak-rodicia-nezacnu-ziadat-lepsie-skoly-nie-je-ani-dovod-ich-ponukat



Sdílet

Rozhovor pro Lidové noviny 27. 9. 2016

Rozhovor R. Kvačkové s J. Nováčkovou


Sdílet

Rozhovor pro Listy Slovákov a Čechov 2018, č. 4

Redaktorka Listů J. Wankeová se ptala J. Nováčkové na to, co ji přivedlo k vytrvalé kritice současného vzdělávacího systému i na počátky konceptu Respektovat a býr respektován. 


Sdílet

Mediace mezi rodiči a školou

24. 3. 2016 vysílalo Rádio Junior rozhovor s lektorkou R + R Soňou Rýdl, která je současně i mediátorkou, o možnostech využití mediace při problémech rodičů a školy. Poslechnout si ho můžete zde .



Sdílet

Kupředu do minulosti - nahrávka rozhovoru Martiny Kociánové s Janou Nováčkovou - 3. díl

Na webu Svobodné univerzum si můžete rozhovor poslechnout zde  Níže uvádíme přepis rozhovoru.


Sdílet

Rozhovor v rádiu Junior 25. 4. 2018

J. Nováčková hovořila s Monikou Valentovou o tom, proč si myslí, že škola je nereformovatelná a že i nejlepší inovativní školy nemohou kvůli povinnému obsahu vzdělávání (RVP, ŠVP) zajistit dostatečnou smysluplnost výuky a ani synchronizaci mezi vývojovými potřebami dětí a nabízenými vnějšími podněty. Podstatným tématem byl unschooling. Záznam je na http://prehravac.rozhlas.cz/audio/4001476



Sdílet

Jak vzdělávat děti smysluplně?

Příspěvek Jany Nováčková na TEDxPrague ED  26. 7. 2017. Tento TED byl poprvé u nás věnovaný vzdělávání.


Sdílet

Kupředu do minulosti - nahrávka rozhovoru Martiny Kociánové s Janou Nováčkovou - 2. díl

Na webu Svobodné univerzum si můžete poslechnout rozhovor zde  Níže uvádíme přepis rozhovoru.

 


Sdílet

Deti sa pri výchove zaobídu bez pochvál (rozhovor)

Tresty a odmeny sú dve strany tej istej mince. Deti môžu učiť správať sa účelovo, hovorí v rozhovore pre Aktuality.sk lektorka kurzov Rešpektovať a byť rešpektovaný Radka Rendošová.

 


Sdílet

Pochvaly a tresty za vysvědčení? Spíše si s dětmi promluvte a oslavte pololetí.

Pražský deník 28. 1. 2016

Václava Burdová

Praha – Pololetí končí. Ve většině pražských škol se dnes rozdává vysvědčení. Pro někoho radost, pro jiného trauma. Jak se vypořádat se známkami své ratolesti? A proč je špatné děti trestat, ale i chválit? O vysvědčení, hodnocení 
a známkování dětí jsme se bavili s psycholožkou Janou Nováčkovou. Proč podle ní známky dětem spíše škodí, místo, aby je motivovaly?


Sdílet

Odmeny a tresty do školy nepatria

Rozhovor s J. Nováčkovou pro časopis DOBRÁ ŠKOLA, ročník VII/5, leden 2016


Sdílet

Rozhovor na DVTV: M. Veselovský se ptá J. Nováčkové

Rozhovor najdete na:

http://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/

11. 12. 2015 | Jen promile dětí reaguje na neustálé srovnávání pozitivně, nejčastější je rezignace, navíc to vede ke zhoršení vztahů ve škole, říká psycholožka Jana Nováčková. Chválení dětí může být kontraproduktivní, důležitá je prý zpětná vazba. Odměna je podle ní jako úplatek. Nováčková taky tvrdí, že zlepšování českého školství brání učitelé i rodiče.



Sdílet

Rozhovor J. Nováčkové pro server iDNES.cz

http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-s-janou-novackovou-dgx-/domaci.aspx?c=A151114_145417_domaci_zt

29. 11. 2015

Systém odměn a trestů, na kterém jsou založeny tradiční školy, způsobuje podle psycholožky Jany Nováčkové závislost dětí na autoritách. „Dítě nebude dělat to, co by samo chtělo, ale jen to, čím se zavděčí dospělému, aby získalo pochvalu,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Děti podle ní při učení nepotřebují zásahy dospělých, jen jejich pozornost.


Sdílet

Konference Svobodné vzdělávání 13. 11. 2015 - příspěvěk Jany Nováčkové

Nevzdělanost v otázkách vzdělávání je velká

Jana Nováčková

Že je s naším školstvím něco hodně v nepořádku, jsem si uvědomila brzo po nástupu do svého prvního zaměstnání – do pedagogicko psychologické poradny. Vlastně jsme v poradně převážně řešili problémy, které by nenastaly, nebýt školy. Zakázka byla vždy stejná: udělejte něco s tím dítětem nebo mu dejte papír, že ho můžeme nějak pardonovat.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou při příležitosti převzetí ocenění společnosti EDUin 25. 11. 2014

Jana Nováčková: Cesta k lepší škole nevede přes omezování různosti

Přinášíme rozhovor s Janou Nováčkovou, členkou a lektorkou Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání, nestorkou české psychologie a poradenství v oblasti dalšího vzdělávání učitelů. Činíme tak u příležitosti jejího včerejšího uvedení do Auly slávy v rámci 2. ročníku cen Eduína za inovace ve vzdělání.


Sdílet

Rozhovor s Janou Nováčkovou o respektu ve vzdělávání

Rozhovor pro web Svoboda učení v březnu 2013   http://www.svobodauceni.cz/clanek/rozhovor-s-janou-novackovou

Na začátek, pro ty, kteří Vás neznají, mohla byste se krátce představit? Co děláte a jaké názory v oblasti vzdělávání zastáváte?

Vystudovala jsem jednooborovou psychologii, moje první místo bylo v pedagogicko-psychologické poradně. Tam jsem si velmi brzo uvědomila, že v podstatě řešíme problémy, které by nenastaly, nebýt tradiční podoby školy.

Mým druhým pracovním místem byl Psychologický ústav ČSAV, tam jsem se dost věnovala školní zralosti – opět mi to jen potvrzovalo rigiditu školy, neschopnost přijímat odlišnosti. Děti s odchylkami (třeba jen s nerovnoměrným vývojem) zakoušely často dlouhých devět let neúspěšnosti, což znamená neuspokojení jedné ze základních lidských potřeb.

Proto jsem se hned pro r. 1989 aktivně zapojila do skupiny NEMES usilující o reformu vzdělávání. Náš projekt Svoboda ve vzdělání a česká škola (1991) je stále aktuální a v mnohém nenaplněný. Několik let jsem také pracovala v projektu WHO Škola podporující zdraví – tam se snaha o humanizaci vzdělávání argumentovala z pozic zdravotních rizik. Přeložila jsem knihu Susan Kovalikové Integrovaná tematická výuka (1995) – velmi mne tam oslovil důraz na bezpečné klima, práce na sociálních dovednostech dětí (částečně se tomu blíží pojem klíčové kompetence v RVP), snaha propojovat výuku v budově s poznáváním reálného života, návod na integraci obsahu jednotlivých předmětů. A také argumentace výzkumy mozku byla přesvědčivá.

Od r. 1996 pracuji na volné noze, založili jsme Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání (ten název byla inspirace právě z knihy Kovalikové), je to občanské sdružení a věnujeme se hlavně lektorské činnosti. Nejdřív to byly semináře s jednotlivými tématy hlavně pro pedagogy, ale časem jsme vytvořili ucelený přístup pro výchovu a vzdělávání a nazvali ho Respektovat a být respektován. V r. 2005 vyšla kniha s tímto názvem (autoři P. Kopřiva – J. Nováčková – D. Nevolová – T. Kopřivová). V současné době se prodalo 50 000 výtisků a o kurzy se začali zajímat především rodiče. Takže vzdělávání učitelů teď tvoří asi jen tak 10 % naší práce. Doufáme, že rodiče obeznámení s tímto přístupem (ke kterému má tradiční škola hodně daleko) se budou víc zajímat o to, do jaké školy budou dítě dávat a vytvoří se větší tlak na změnu.

Neznalost běžných lidí v otázkách vzdělávání je velká, je třeba hodně osvěty, proto jsem také v r. 1998 začala psát dvacetidílný seriál do Lidových Novin s názvem Mýty ve vzdělávání. Pak jsme to také vydali knižně, stále je o ní zájem, jen je smutné, že když jsem ji v r. 2006 upravovala, nemusela jsem téměř nic měnit a je stále aktuální i po dalších skoro sedmi letech.

Jak se díváte zpět na Vaše vlastní vzdělání? Přišlo Vám něco v nepořádku se školním systémem, už když jste jej navštěvovala?

Penzum učiva pro mne nebylo problémem, ale pamatuji si strach, i když jsem byla ta „jedničkářka“. To, že škola řadu věcí vůbec nerozvíjí, jsem si samozřejmě neuvědomovala. Byla jsem velká čtenářka a celkem mi i vyhovovalo, že mi to načtené z knih škola dávala do nějakého systému. Teprve když jsem začala pracovat v pedagogicko psychologické poradně a setkávala jsem se s dětmi s výukovými problémy, které školu až nenáviděly, tak jsem si začala ledacos uvědomovat, dávat do souvislostí. Například jsem zjistila, jak hluboko do mne škola vryla přesvědčení, že kdyby se někdo snažil, tak by neměl problémy. Studium dětské psychologie mi samozřejmě poskytlo jiný vhled, ale kolik rodičů se tím řídí, vyvíjejí tlak na dítě, aniž by jim tento předsudek umožnil vidět věci jinak.

Co jsou podle Vás ty nejškodlivější vlastnosti klasických škol?

No, kde začít? Snad to, že fungují převážně na vnější motivaci (což, když učení postrádá dostatečný smysl a nedává prostor pro vlastní aktivitu, ani jinak nejde). Uplatňování vnější motivace souvisí s mocenským vztahem k dětem. Děti si na to snadno zvyknou, mnohé se s tím i ztotožní. Vytváří to postoj k životu, k mezilidským vztahům, k práci, že budu dělat jen to a takovým způsobem, abych nebyla potrestaná nebo abych získala odměnu. Ne víc. Vytváří se tím závislost na autoritách, což představuje opět riziko jak pro osobnostní rozvoj, tak riziko společenské – tady vidím i kořeny volání po silných vůdcích, ať jsou morálně jakkoliv nepřijatelní.

Dále je to deficit v kultivaci kritického nezávislého myšlení i vyjadřování. Když to sečteme, tak člověk závislý na mínění a hodnocení druhých, málo kompetentní, si nebude moc věřit a bude tudíž snadněji manipulovatelný.

Klasická škola také promarňuje svou velkou šanci v socializační oblasti – péče o vztahy mezi dětmi stojí na okraji zájmu, prostor pro šikanu je tady naopak velmi velký. Jak říká náš přední odborník na šikanu Michal Kolář, šikana je onemocnění celé skupiny, děti se učí starat se hlavně o sebe, ne o druhé (k tomu přispívají také další nástroje vnější motivace – srovnávání a soutěže), je to opět nevýhoda pro společnost, vzájemnost a soudržnost jsou pro její prosperitu důležité. To samozřejmě není úplný výčet „hříchů“ klasické školy, ale už bych to dál nerozváděla, zakončila bych svým přesvědčením, že pro život v demokracii nelze vychovávat autoritativně.

Jak by podle Vás mělo vypadat opravdové vzdělávání?

Mělo by respektovat tři oblasti:

  1. Jsme biologické bytosti a náš mozek funguje podle určitých principů: učení může probíhat jen když se cítíme bezpečně a dává nám to smysl. U nás vyšel asi před 15 lety překlad knihy Frederica Vestra: Myslet, učit se … a zapomínat? Tam je hodně informací a argumentů pro změnu školy z výzkumů mozku.
  2. Máme své základní lidské potřeby, většinou už lidé znají pyramidu potřeb podle Maslowa. Vzdělávání by mělo umožňovat naplňování všech. Když jsou potřeby frustrovány, pak se naše snahy zaměřují na jejich odstranění, a učení je zase na vedlejší koleji.
  3. Mělo by být založeno na vnitřní motivaci – tj. děti by se měly učit to, co jim dává smysl. Námitka, že děti jsou příliš malé na to, aby dohlédly smysl něčeho, co se jim bude v životě hodit, neobstojí. Vývoj každého člověka je nastaven vnitřně, jeho prostředí by mu mělo akorát nabízet dostatek podnětů k realizaci tohoto vývoje. Cokoliv se děje ve vývoji předčasně, je rizikem.

Z Vašich knih usuzujeme, že jste zastánkyně Montessori pedagogiky. Ta nám z pohledu svobody nepřijde dostatečná, zastáváme filosofii unschoolingu (odškolení). Co si o unschoolingu myslíte?

Paní Montessori vytvořila svůj systém víc než před sto lety. A zdrojem bylo nezaujaté pozorování dětí, jejich zájmů, potřeb, vývojových úkolů. Byla jsem jednou na přednášce jedné Holanďanky, která navštívila hodně Montessori škol v různých státech a viděla, jak se nejrůznějším způsobem deformuje podstata Montessori, která je právě ve svobodě dítěte. Pro většinu dospělých je velmi obtížné dítě „neřídit“, důvěřovat mu. Totéž platí i u nás, občas na seminářích našeho kurzu Respektovat a být respektován zachytím zprávy o tom, jak v některý školkách praxe Montessori pokulhává za jejími stěžejními myšlenkami. Neznám Montessori zase tak do hloubky, nevím, jak by školy vypadaly v prostředí jiného zákona o vzdělávání, ale i Montessori školy se u nás musí řídit RVP a dotacemi hodin, a to je hodně omezuje.

Unschooling je pro mne opravdu naplněním všech třech oblastí, o nichž jsem mluvila výše: respektování fungování mozku, naplnění lidských potřeb i udržení vnitřní motivace.

Co si myslíte o školách založených na principech unschoolingu, jako je např. Sudbury model podle Školy Sudbury Valley?

Unschooling se bere jednak jako forma domácího vzdělávání, jednak jako určitá organizační forma vzdělávání. Velmi mi to dává smysl a doufám, že budoucnost vzdělávání se bude ubírat tímto směrem. Zatím mám jen jednu výhradu. Že není dostupný pro všechny. Pokud vím, školy podle Sudbury modelu, včetně té první v Massachusetts, jsou privátní a tudíž placené. V současnosti i v naší republice registruji snahy osvícených rodičů dostat své děti nějakým způsobem z běžných státních škol, takže se třeba domluví a pod hlavičkou domácího vzdělávání najmou učitelku pro skupinu dětí. Jenže to jen rozevírá ty příslovečné nůžky. Ale třeba je to nutný přechodový stupeň, aby se dělo pak něco v tomto duchu ve všech školách. Kdybyste se mě ptali na recept, jak tedy změnit školu, aby byla v duchu principů svobodného učení a současně pro všechny, tak tedy základní směr vidím v tom, aby se otevřela odpovědně vedená celonárodní diskuse o podstatě a smyslu vzdělávání, aby se té diskuse využilo k osvětě – nevzdělanost národa v otázkách vzdělávání je obrovská. Vývoj společnosti přinesl změnu v postavení žen, myslím, že nastal čas na změnu v postavení dětí. Změna postoje k dětem – od toho mocenského k respektujícímu – je podle mne klíčová záležitost.

Setkala jste se s negativními ohlasy na Vaše názory ohledně vzdělávání?

Jistě. Zejména na seminářích pro učitele, kde si účastníci brali velmi často kritiku systému jako jejich osobní kritiku. Hodně je za tím strach, obrana. Pamatuji se na jednu učitelku, která po absolvování našeho poměrně rozsáhlého kurzu (150 hod.) řekla, že nikomu nepřeje ten pocit, když zjistila těsně před penzí, co všechno mohlo a mělo být v jejím působení ve třídě jinak.

Jak vidíte budoucnost vzdělávání a výchovy? Existují důvody k optimismu?

Nejsem školena ve futurologii. Na jedné straně jsou tu důkazy ze zahraničí, že školní systém lze velmi zlepšit jako celek (např. Finsko, kanadská provincie Ontario), na druhé straně k tomu musí být politická a společenská vůle. A samozřejmě informace proč a jak jinak. To u nás zatím chybí. Vzdělávání zatím není téma na první stránky novin. Kdy bude, nedokážu odhadnout.

Co byste doporučila rodičům, kteří se nyní rozhodují o podobě vzdělávání svých malých dětí?

Pokud vycházíme z toho, že pro většinu rodičů přichází v úvahu státní škola, pak jsou zde dvě skupiny rodičů: rodiče bydlící na vesnici či v menších městech, kde je jen jedna škola, a pak rodiče z větších měst, kde je výběr z několika škol. Pro rodiče první skupiny, i pokud jejich škola není právě nejlepší, bývá stejně ale většinou nereálné dovážet dítě do školy každý den někam dál. Je také na zvážení, zda každodenní cestování a vytržení dítěte z vrstevnické skupiny v místě bydliště je opravdu vyváženo kvalitou školy. Pak rodičům, pokud se nerozhodnou pro domácí vzdělávání, zbývá kromě rezignace, snažit se ovlivňovat právě tu školu, kam děti chodí či budou chodit. Málokdy mají ale šanci jako jednotlivci, je třeba hledat spojence v ostatních rodičích, aby došlo k nějakému posunu v tom, s čím nejsou spokojeni.

Rodiče z větších měst si přece jen mohou vybírat. Důležité je zejména shánění co nejrozsáhlejších informací. Optimální je, když má škola svůj den otevřených dveří nebo vedení školy umožní po domluvě podívat se do vyučování. Na den otevřených dveří je třeba se ptát s předstihem, kdyby ředitel školy dostal již na podzim pár takových dotazů, třeba by se k tomu odhodlal. Samozřejmě, že učitelé se budou stylizovat, ale přece jen něco člověk pozná. Dnes už se celkem ví o důležitosti bezpečného klimatu pro kvalitní učení, ale méně už o tom, že veřejné srovnávání včetně pochval a soutěží bezpečné klima velmi narušuje. Také je třeba se ptát, zda děti mohou spolupracovat alespoň ve dvojicích, zda se používá slovní hodnocení, jestli alespoň na prvním stupni dělají učitelky s dětmi pravidelně komunitní kruh, či jakým jiným způsobem se starají o zlepšování vztahů mezi dětmi.

Pak je tady možnost domácího vzdělávání. Existuje Asociace domácího vzdělávání (www.domaciskola.cz), kde mají mnoho zkušeností a rádi poradí. Škola má šanci hrát významnou roli ve stmelování společnosti (samozřejmě nikoliv ta tradiční škola). Když se dobrého vzdělání dostane jen nemnohým, pocítí to v důsledku celá společnost.

 

 


Sdílet

Výchova s rešpektom dáva dieťaťu aj hranice, aj sebaúctu

Rozhovor redaktorky Moniky Bóthové s Janou Nováčkovou pro časopis Dieťa - listopad 2012


Sdílet

„Vedlejší účinky“ tradiční základky

Jana Nováčková

V inzerátech se žádá od zaměstnanců samostatnost, flexibilita, komunikativnost, schopnost týmové práce, tvořivost… – kde to má ale absolvent tradiční ZŠ vzít, když se učí závislosti na autoritě a vnější motivaci, rigiditě, mlčení, individualismu, přesnému plnění zadání?

Příspěvek přednesený na konferenci Svoboda naŽivo konané 8. 11. 2012 v Praze můžete shlédnout na

http://www.youtube.com/watch?v=BnOLxfnMsnc

V příloze najdete prezentaci použitou v příspěvku.


Nováčková-konference-Svoboda-na-živo.ppt


Sdílet

Netrestat dítě neznamená nedělat nic

Rozhovor s Janou Nováčkovou pro časopis Instinkt v květnu 2012


Sdílet

Jak se žije ve stínu úspěšnějších…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - srpen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jsou dnešní děti jiné?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Když dítětem cloumají emoce…

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - květen 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Aby z nakupování nebyl horor

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - únor 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Námět na novoroční předsevzetí: denně vydržet hodinu bez pokynů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - leden 2011

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Tah dámou - téma škola

Dne 3. 9. 2011 se Jana Nováčková účastnila diskusního pořadu ČT Tah dámou.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160030/



Sdílet

Vše záleží na přístupu jednoho k druhému

Rozhovor redaktorky Barbary Hansen Čechové s Janou Nováčkovou o změněném chování žáků ve škole a co s tím můžou dělat učitelé. Článek byl publikován v časopise Rodina a škola v únoru 2011.


Sdílet

Dárky nebo úplatky?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - prosinec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

A proč to mám dělat zase já?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - listopad 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Kdo má dobrou sebeúctu, nebude dělat věci, kterými by klesl ve vlastních očích

Jana Nováčková

Psáno pro webový magazin Little Modernist -říjen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Abychom se z dovolené všichni vrátili zdraví...

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červenec 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Je nutné kazit oslavu Dne dětí soutěžemi?

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - červen 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see


Sdílet

Porozumět zákonitostem vývoje dětí může pro rodiče být velká úleva

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Psáno pro webový magazin Little Modernist - duben 2010

http://www.littlemodernist.com/rubrika/thoughts:as-kids-see

 


Sdílet

Jak se z touhy učit se stane sběratelství známek

Jana Nováčková

Příspevek přednesený na TEDxPrague 2010.

http://www.tedxprague.cz/videa/rocnik/tedx2010/vzdelavani/v/jak-se-z-touhy-ucit-se-stane-sberatelstvi-znamek

 



Sdílet

Partnerský vztah není o tom, že mají všichni stejná práva nebo možnosti ve všem.

Rozhovor Z. Ježkové se spoluautorkomi knihy Respektovat a být respektován D. Nevolovou a J. Nováčkovou v časopise MÁMA A JÁ v lednu 2010


Sdílet

Respektující výchova očima (mírně) poučeného rodiče

Článek Zuzany Ježkové, redaktorky časopisu MÁMA A JÁ, která absolvovala kurz Respektovat a být respektován. (MÁMA A JÁ, ročník V, č. 1, leden 2010)


Sdílet

Znalosti o mozku mohou pomoci lépe vyučovat

Jana Nováčková

Článek byl psán pro projekt Místo pro život - Environmentální prvek, který realizuje Občanské sdružení za životní prostředí regionu Hřiměždice, Nečín, Obory a Základní škola a Mateřská škola Nečín. Projekt si klade za cíl nabídnout dětem a učitelům didaktický program začlenění krajinných, historických a architektonických prvků do výuky moderními aktivními metodami učení. Více na www.mistoprozivot.cz


Sdílet

Rešpektovať a byť rešpektovaný

Rozhovor pro slovenský časopis Dieťa s manžely Kopřivovými, lektory kurzu R+R na Moravě. Říjen 2009


Sdílet

Děti potřebují respekt

Rozhovor s manžely Kopřivovými pro časopis Děti a my (č. 2/2008)


Sdílet

Každý člověk potřebuje uznání od druhých

Rozhovor M. Těthalové s manželi Kopřivovými otištěný v časopisu Informatorium 3 - 8 č. 9, 2008.


Sdílet

Trestání dětí ohrožuje jejich vývoj i tehdy, když nekončí týráním.

Tatjana a Pavel Kopřivovi

Článek byl otištěn v časopise PSYCHOLOGIE DNES. č. 10, říjen 2008


Sdílet

Jak má učitel dobře a účinně řešit konflikty a předcházet jim

Jana Nováčková

Text byl napsán v rámci projektu "Centrum inovativního vzdělávání" PedF UP v Olomouci v r. 2007.


Sdílet

Rozhovor s lektorkami R+R v internetovém časopise Velká epocha

Dne 12. 3. 2007 byl v internetovém časopise Velká epocha uveřejněn článek Respektovat a být respektován - rozhovor paní Zuzany Švábové s lektorkami stejnojmenného kurzu D. Nevolovou a J. Nováčkovou. Paní Švábová byla účastnicí kurzu pro veřejnost, které naše Společnost MKV pořádá v Praze. Viz http://www.velkaepocha.sk/content/view/2145/41/


Sdílet

Rizika soutěží ve skole

Jana Nováčková

Článek byl otištěn ve sborníku ze vzdělávacího soustředění pro školní metodiky prevence Olomouckého kraje na téma „Možnosti a meze ovlivňování rizikového chování ve školách“, které se konalo v Olomouci 5. – 6. února 2007. Pořádala katedra psychologie FF UP v Olomouci.


Sdílet

Rodiče by se měli k dětem chovat tak jako k dospělým, kterých si váží

Tuto větu uslyšíte na kurzech Respektovat a být respektován. S lektorkami tohoto kurzu v Čechách a spoluautorkami stejnojmenné knihy -  PhDr. Dobromilou Nevolovou a PhDr. Janou Nováčkovou hovořila Dana Tesková. Otištěno v časopise Aperio č. 2, 2007


Sdílet

S rešpektom k rešpektu

Rozhovor redaktorky Ivany Bánové s lektory a spoluautory knihy Respektovat a být respektován - Tatjanou a Pavlem Kopřivovými. Uveřejněno ve slovenském časopise Wellness č. 10, 2007 str. 34 - 40 (www.wellnessmagazin.sk.)


Sdílet

Kdo má problém – škola (učitel) se žákem, nebo žák se školou?

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na kulatém stole SKAV dne 19. 4. 2007, který byl věnovaný žákům s problémy.


Sdílet

Paní učitelko, on mi...

Jana Nováčková

Článek se zabývá řešením zcela běžných drobných konfliktů mezi žáky ve třídě. Psáno pro portál VÚP.


Sdílet

Komunitní kruh

Jana Nováčková

Článek o metodě komunitního kruhu psaný pro portál VÚP - vymezuje, co je a co není komunitní kruh, jaká má pravidla, jak tvořit otázky do komunitního kruhu.


Sdílet

Kooperativní učení jako metoda výuky

Jana Nováčková, Pavel Kopřiva, Dobromila Nevolová

Kapitola z publikace Školní vzdělávací program krok za krokem. Pomocník při sestavování vlastního školního vzdělávacího programu. Verlag Dashöfer, Praha 2005.


Sdílet

Chtít se učit je přirozené

Jana Nováčková

Tento článek byl psán pro časopis Sedmá generace (vydává Hnutí DUHA), do čísla zaměřeného na vzdělávání - ročník XIV., číslo 5/2005 (www.sedmagenerace.cz)


Sdílet

Stanovisko SKAV k problémům kázně ve školách

Na kulatém stole dne 28. 4. 2011, který byl reakcí na úmysl tehdejšího ministra školství J. Dobeše zavést "smlouvy s rodiči", přednesla Jana Nováčková stanovisko SKAV a v návaznosti na to měla prezentaci uvedenou v příloze.


Sdílet

Jaké jsou přednosti a rizika různých forem hodnocení žáka?

Jana Nováčková

Tento příspěvek byl přednesen na Kulatém stole na téma Hodnocení žáků ve škole dne 17. 2. 2005

   Kulaté stoly jsou pořádány vždy třetí čtvrtek v měsíci Stálou konferencí asociací ve vzdělávání (jejíž členem naše Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání také je) a SPV ÚVRŠ PedF UK. Kulaté stoly se konají v ZŠ Vodičkova od 10 do 12 hodin. Jsou pořádány vždy k jednomu tématu. V úvodu vystupují tři pozvaní odborníci k danému tématu, následuje diskuse. V příloze najdete plné znění příspěvku k tématu hodnocení.


Sdílet

Co je to výchovný vztah

Jana Nováčková

Psáno na vyžádání redakce Moderního vyučování jako komentář k článku dvou studentek. Leden 2005


Sdílet

Naučme se přistupovat k žákům jako k rovnocenným partnerům

V časopise Moderní vyučování byl v 1. čísle roku 2003 uveřejněn rozhovor šéfredaktorky J. Strakové se dvěma členkami Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání o jejich činnosti i o základních východiscích, na nichž jsou postaveny kurzy, které pořádají.


Sdílet

Učit děti sociálním a komunikačním dovednostem: prevence a zvládání konfliktů

Jana Nováčková a Dobromila Nevolová

Já-výrok je užitečná komunikační dovednost. Článek popisuje způsoby, jak ho naučit děti.


Sdílet

Rizika odměn a pochval (nejen ve škole)

Jana Nováčková

Přáním většiny učitelů je, aby se děti o učení zajímaly, aby se chtěly učit a skutečně se i naučily. Realita však bývá jiná. Děti často nemají zájem učit se to, co jim ve škole předkládáme. Nudí se a zlobí. Potom nastoupí téměř zaklínací slůvko „motivace“. Mnozí učitelé, když se zamýšlejí nad tím, jak své žáky motivovat, sahají především k pochvalám, odměnám, dávání za vzor ostatním, k soutěžím, hrám, snaží se udělat učení zábavnější, ale také hrozí, přikazují, trestají…


Sdílet

Komunitní kruh a škola

Pavel Kopřiva

Článek byl publikován v r. 2000 v časopise Ratolest.


Sdílet

Klíčové oblasti vnitřní transformace školy a co by pro ni mohli udělat psychologové

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová

Druhý příspěvěk přednesený na Klinickém dnu v r. 1999


Sdílet

Pojetí dítěte jako východisko vnitřní transformace školy

Jana Nováčková, Jarmila Rejlová, Dobromila Nevolová, Pavel Kopřiva

První ze dvou příspěvku předensených na Klinickém dnu v Lékařském domě v Praze v r. 1999

O potřebě změny vzdělávánímůžeme uvažovatz historického aspektu, z hlediska měnících se společenských kontextů a požadavků budoucnosti, tedy především z pohleduvzájemného vztahu vzdělávání a společnosti.


Sdílet

Integrace obsahu ve výuce

Jana Nováčková

Příspěvek přednesený na sjezdu Asociace školních psychologů v Trenčíně r. 1996


Sdílet

Model ITV (integrované tematické výuky) naděje i pro naše školství

Jana Nováčková

V roce 1995 vydalo nakladatelství Spirála knihu Susan Kovalikové a Karen Olsenové Integrovaná tematická výuka: model. Knihu přeložila  Jana Nováčková. Z této knihy je také termín mozkově kompatibilní vzdělávání, který jsem si dali do názvu naší společnosti.

Článek popisuje stručný obsah této knihy.


Sdílet

Úvahy o kázni

Jana Nováčková

Článek publikovaný na pokračování v Učitelských listech v r. 1995


Sdílet

Chybami se učíme chyby aneb Diktáty z pohledu teorie učení

Jana Nováčková

Článek nabízí trochu jiný pohled na diktáty a nabízí jiný přístup k zjištění, jak na tom dítě s pravopisem je...  


Sdílet

Úspěšné a neúspěšné školy na Novém Zélandě: v čem je rozdíl?

Jana Nováčková

Tento článek byl napsán v roce 1992, výsledky výzkumu, o němž referuje, jsou však stále platné.


Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.   |   Více informací   |   
Více informací   |