Aktuality
respektovani.com
16.3.2024

V květnu přijedou do ČR dva spolupracovníci Rebeky Wildové. Rozhovor J. Nováčkové s nimi můžete shlédnout zde.

8.2.2024

21. 2. od 16 hod. se koná v komunitním centru JAHODA přednáška J. Nováčkové Co je podstatou respektující výchovy

1.2.2024

V sekci Články je informace o další knize P. Graye Jak děti získávají „akademické“ dovednosti bez formálního vyučování.


Další

Respektovat a být respektován
respektovani.com

Respektovat a být respektován

Sdílet

Autoři: Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Tatjana Kopřivová

Bez titulku

Kniha vyšla v r. 2005 a až do vydání přepracované verze v r. 2020 se jí prodalo přes 100 000 výtisků.

Přepracované vydání je možné koupit v nakladatelství Peoplecomm.

Obsah původní knihy:


Sdílet

Stručný obsah jednotlivých kapitol knihy

Jiný pohled na běžnou komunikaci s dětmi           

             Podívejte se, děti, jak to má Anička krásně napsané, výborně, Aničko! Za to si zasloužíš jedničku!

            Jestli se to bude ještě jednou opakovat, nepojedeš s námi na výlet!

            Pospěš, neloudej se, s tebou je to strašné, to nemůžeš sebou jednou hodit?

            Musíš si uvědomit, že takhle se k sobě nemůžete chovat! Co nechceš, aby ti dělali druzí, nemůžeš dělat ani ty jim. Běž a omluv se Milanovi! A to poškozené kružítko mu samozřejmě zaplatíš!

            Pokud nepatříte mezi absolventy kurzů Respektovat a být respektován, možná považujete tyto věty za celkem „nevinné“, či dokonce dobré a vychovávající děti k slušnému chování, pracovním návykům, zodpovědnosti,  vysokým lidským hodnotám... Naše kniha Respektovat a být respektován  Vám nabídne jiný pohled. 

 

 

 

 

        O čem je kniha Respektovat a být respektován

 Pojmenovává rizika výchovy založené na nerovném, mocenském modelu vztahů mezi dospělými a dětmi a ukazuje, jaké zisky plynou z partnerského přístupu, který je založen na rovnocennosti a respektování důstojnosti. V knize jsou tyto dva základní vztahové modely zobrazovány symboly – dvojicí stejně velkých panáčků pro respektující vztah a dvojicí velkého a malého panáčka pro autoritativní, mocenský  vztah. K těmto základním konceptům jsou pak vztahovány výchovné postupy až do tak konkrétní úrovně jako jsou věty uvedené na začátku článku. (Mimochodem, všechny reprezentují mocenský vztah!)

Zde je stručný obsah  15 kapitol.

 

I. Hranice jsou nutné - jde ale o to, jak je vytváříme

Partnerský versus mocenský přístup ve výchově a vztazích

 

Autoři jsou přesvědčeni, že nestačí mít děti rád, že základem pro dobrou výchovu a vzdělávání je respekt a partnerský přístup k nim. Partnerský přístup je téměř módní slovo a tak jako u mnohých jiných obecných pojmů, jeho obsah chápou různí lidé různě. V této kapitole čtenář najde vysvětlení pojmu a jeho propojení s tím, co říkáme dětem v běžných každodenních situacích, kdy se děti nezachovají zcela správně. Právě v takových situacích, přestože se o partnerský přístup snažíme, často nechtěně signalizujeme dítěti přístup mocenský, nadřazený, autoritativní.

Autoři jasně říkají, že vymezování hranic považují ve výchově za naprosto nezbytné. Rozdíl mezi demokratickou a autoritativní výchovou není v tom, že by v té první bylo vše dovoleno a v druhé vládla především omezení, ale v tom, jakými způsoby se stanovují pravidla a hranice chování. Neexistuje žádný rozumný důvod pro to, abychom se k dětem v zásadě chovali jinak než k dospělým, co do způsobů komunikace a slušného chování.

Pokud  dítě vyrůstá v mocenském modelu výchovy, přijímá tento pohled na svět a vztahy v něm. Reaguje buď tím, že o moc bojuje (vzdor, neposlušnost) nebo přijme roli „malého panáčka“ a je poslušným tvorem. Dospělí se většinou obávají vzdoru a neposlušnosti dětí. Poslušnost za riziko nepovažují. Tomuto tématu se věnuje ještě i XIII. kapitola.

 

II. Mluvíme, mluvíme… a nějak to nefunguje

Neefektivní způsoby komunikace

Po vymezení základních východisek knihy následuje kapitola, v níž se rozebírají nejčastější neefektivní způsoby komunikace s dětmi).

 

1.Ty zase (vždycky, nikdy, pořád)…!  Kdybys aspoň…! (výčitky, obviňování)

2. Měla by sis uvědomit, že…  (poučování, vysvětlování, moralizování)

3.Tohle jsi udělal/a špatně! (kritika, zaměření na chyby)

4 Já(někdo) kvůli tobě… (lamentace, citové vydírání)

5. Nedělej to, nebo se ti stane…! (zákazy, varování)

6. Z tebe jednou vyroste… (negativní scénáře, proroctví)

7. On je takový… (nálepkování)

8. Udělej… (pokyny)

9. Okamžitě běž a udělej…! (příkazy)

10. Přestaň…, nebo…! Běda, jestli…! (vyhrožování)

11. Křik

12. Podívej se na…, vezmi si příklad z … (srovnávání, dávání za vzor)

      Já pro tebe…, a  ty! (poukazování na vlastní zásluhy)

13. Ty snad chceš…? Copak ty nechceš…? (řečnické otázky)

14. Ty jsi ale… (urážky, ponižování)

15. To je náš génius! To ses teda vyznamenal! (ironie, shazování).

        

 Všechny bez výjimky jsou výrazem mocenského nerespektujícího postoje k dítěti. V řadě z nich se čtenáři jistě poznají nebo si vzpomenou, že takto s nimi mluvili někteří dospělí v jejich dětství. Vysvětlení jejich neefektivnosti je v tom, jak funguje náš mozek: Jestliže se cítíme ohroženi (a tyto způsoby ohrožují především pocit vlastní hodnoty!), naše energie se soustředí na vlastní obranu, takže se nezabýváme tím, co jsme udělali nesprávně a co bychom měli nějak napravit. Tak to probíhá u dětí i u dospělých.

 

III. Jsi fajn. Jen je třeba udělat...

Efektivní komunikační dovednosti a postupy

 

1. Vidím (slyším), že...  (popis, konstatování)

2. Je…; Je potřeba…; Tohle děláme (tak a tak)...; Pomůže, když…; Když…, tak… (informace, sdělení)  

3. Očekávám, že... Pomohlo by mi, kdyby...  (vyjádření vlastních očekávání a potřeb)

4.Uděláš to tak… nebo tak…? Můžeš si vybrat. (možnost volby)

5. Jirko,…!  (dvě slova)

6.Co s tím uděláme? A co si o tom myslíš ty?  (prostor pro spoluúčast a aktivitu děti)

 

Tato kapitola přináší alternativy k předcházejícím neefektivním stylům. Je jich sice méně, ale dají se kombinovat. Každá z komunikačních dovedností je popsána velmi podrobně, čtenář zde najde i cvičení s klíčem, kde si může sám vyzkoušet jejich použití.

 

IV. Potřebujeme, aby druzí chápali a přijímali, když se cítíme v nepohodě

Zvládání negativních emocí

 

Asi každý zažil situace, kdy jsou děti rozrušené, smutné, zklamané, mají zlost... A často se nám také stalo, že přes naši snahu uklidnit je,  emoce spíše  rostly. Co dělat a co nedělat, když druzí jsou v emocích,  popisuje tato kapitola. A navíc nabízí  postupy, co dělat, když v  emocích jsme my sami – co říkat, abychom si nenechali všechno líbit, ale zároveň nezhoršovali konflikt. Základními komunikačními dovednostmi jsou empatická reakce a já-výrok, kapitola nabízí cvičení  pro jejich praktické používání.

 

V. A za trest budeš…!

Rizika trestů ve výchově

 

VI. Opravdu se zlobím!... Tak co teď navrhuješ?

Co namísto trestání – přehled výchovných postupů  a komunikačních dovedností

 

Tyto dvě kapitoly se svým pojetím liší od řady knih o výchově, kde se doporučuje s tresty zacházet opatrně a s rozvahou, ale v podstatě se akceptují jako nutný výchovný prostředek. Pokud to čtenář myslí s partnerským přístupem a respektem k dětem vážně, pak zde nalezne nejen argumenty, proč tresty nepoužívat, ale zejména, jak postupovat v situacích, kdy si člověk myslí, že „teď ale už potrestat musí, protože jinak by přece selhal jako odpovědný vychovatel“. Cestou je zejména pochopení podstaty trestu a místo něj vést dítě k zodpovědnosti, ke spoluúčasti na řešení situace, v níž se zachovalo nesprávně, a k nápravě důsledků.

 

VII. Když budeš hodný, dostaneš za odměnu… Ty jsi ale šikulka!

Rizika odměn a pochval ve výchově a co namísto nich

 

Psychologické výzkumy ukazují, že odměny nejenže nezvyšují skutečný zájem o odměňovanou činnost, ony ho dokonce snižují! Proč tedy věříme v jejich blahodárné výchovné působení, proč jsou tak hojně používány doma i ve škole? Snad proto, že mívají – podobně jako tresty - okamžitý účinek, což mnohdy zabraňuje vidět jejich dlouhodobější negativní účinky. Podrobná analýza působení odměn kromě jiného také ukáže, proč se během několika málo týdnů či měsíců v první třídě stanou z dětí nadšených pro učení a vědění „sběratelé známek“, proč se mnoho dětí nezajímá o výuku , pokud to není na známku.

Součástí tématu je vyjasňování pojmů – co je a co není odměna, co je a není pochvala, ocenění, zpětná vazba. A také co říkat, když se dětem daří, abychom podpořili jejich snahu a  přitom je neučinili závislé na hodnocení autority, jíž se pak chtějí buď zavděčit, nebo jí ve vzdoru ukázat, že o žádnou pochvalu nestojí.

 

VIII. Cukr a bič nebo vlastní chtění?

Vnější a vnitřní motivace

 

Téma trestů a odměn uzavírá kapitola o motivaci. Ukazuje, proč dělení motivace na pozitivní a negativní je slepou uličkou. Teprve když se podíváme na lidské chování z hlediska vnitřní a vnější motivace, jsou nám najednou jasné mnohé souvislosti, uvidíme kořeny návyku nicnedělání, nekvalitní práce, čekání na pokyny... Jistě zaujmou 3 S + 1 Z vnitřní motivace, které mohou být učitelům velmi praktickým návodem jak zlepšovat přípravu svých hodin.

 

IX. Co všechno děti potřebují

Výchova, vzdělávání a základní lidské potřeby

 

X. Kdo se naučí vážit si sám sebe, naučí se vážit si také ostatních

Sebeúcta – jádro naší osobnosti

 

Být přijímán, být respektován, mít dobrou sebeúctu patří mezi základní lidské potřeby. Platí o nich, že pokud nejsou v dětství dostatečně uspokojovány, dochází k poruchám vývoje osobnosti. Sebeúcta se dá označit za „imunitní systém osobnosti“. Dítě, které má vysokou sebeúctu, bude daleko lépe odolávat tomu, co souhrnně nazýváme sociálně patologické jevy. Tyto dvě kapitoly poskytují velmi silné argumenty pro používání praktických dovednosti a postupů z předcházejících kapitol.

 

XI. Lepší je předcházet, než napravovat

Proaktivní výchova

 

Mnoho problémů ve výchově nastává, protože jsme u dětí podcenili nácvik různých dovedností. Jak vytvářet návyky, jak učit děti sociálním a komunikačním dovednostem, ale také jak předcházet konfliktům dohodami a pravidly, zvažování smysluplnosti požadavků, čím rozvíjet vztahy – to jsou základní témata  této kapitoly.

 

XII. Škola má větší možnosti, než nabízí její tradiční podoba

 

Škole je věnována celá kapitola. Ukazuje, že respektující postoj k dětem spolu s odpovídajícími komunikační dovednosti a postupy nejsou jen záležitostí rodiny, ale že jsou podle nejhlubšího přesvědčení autorů základem pro změnu školy. Moderní výukové trendy se  budou dařit teprve  až se změní přístup učitelů k dětem, pokud se při přípravě ŠVP současně se zamýšlením nad obsahem výuky, nad průřezovými tématy, začnou intenzivně zamýšlet, jak rozvíjet vztahy mezi dětmi, jak vytvářet bezpečné klima, jak  využívat při výuce  spolupráci a jak  umožnit skutečnou spoluúčast  dětí na tom, co se jich týká. V této  kapitole najdou učitelé také základní nástroje – komunitní kruh, metodu vytváření pravidel společně s dětmi, jiné přístupy k hodnocení dětí.

 

XIII. Výchova k poslušnosti je rizikem pro demokracii.

 

Po všem, co bylo až doposud v knize napsáno, se odvažují autoři tohoto radikálního tvrzení. A doufají, že i čtenáři nahlédnou rizika nerespektujícího, mocenského, autoritativního přístupu nejen pro vývoj jednotlivých dětí, ale také pro nás všechny, pro občany demokratické společnosti. Opakem poslušnosti není neposlušnost, je jí zodpovědnost. Kruh se uzavírá: konkrétní komunikační nástroje, věty používané v každodenních situacích, se propojují s principy.

 

XIV. Z knížky do praxe

 

Na kurzech Respektovat a být respektován mají účastníci příležitost na každém semináři referovat, co zkoušeli a s jakými výsledky. Na podkladě těchto zkušeností vznikla  jedna z posledních kapitol knihy - co dělat, když se někdo chce dovednosti popsané v knize opravdu naučit, čeho se vyvarovat, jak si poradit v situacích, které v knize nebyly popsány...

 

XV. O kurzech a o autorech

 

Kniha je výsledkem intenzivní spolupráce čtyř lidí. Nevznikla tak, jak bývá obvyklé, že každý z autorů napíše pár svých kapitol. I když jejich první náčrt si vzal vždy někdo na starost, každá kapitola se měnila příspěvky všech dalších autorů. Jak došlo k takové „orchestrální souhře“ naznačuje poslední kapitola, která nechává čtenáře nahlédnout do historie vzniku kurzů Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání.

Závěrem uvádíme několik autentických výroků absolventů těchto kurzů.

 

  1. Mám pocit, že vím, jak na to, i když se to vždycky nepovede.
  2. Fascinuje mě, že ty děti reagují „podle vašeho mustru“.
  3. Pomáhá mi, když si to dítě představím jako dospělou osobu.
  4. Dala jsem si pro sebe heslo: “Nemluv, nech mluvit děti!“A hodně mi to pomáhá.
  5. Od té doby, co jsem začala používat výběr, už s dcerou nebojujeme.
  6. Když jsem přijala tento způsob jednání a komunikace s dětmi, najednou zvažuji, co říkají. Předtím jsem měla tendenci to rychle vyřešit, odbýt, teď jim naslouchám a zjišťuji, že se od nich učím. O to jsem se vlastně předtím ochuzovala.

 

Pokud máte zájem si knihu objednat můžete se obrátit na vydavatele PhDr. Pavla Kopřivu, e-mail: koprivovi.spirala@tiscali.cz, tel. 777332457 


Sdílet

Základní informace o knize v angličtině

Zde najdete anotaci, obsah a úvodní kapitolu v angličtině.


Sdílet

Ukázka z knihy Respektovat a být respektován

Úvodní kapitola knihy.


Tyto stránky používají k poskytování služeb cookies. Pokračováním v prohlížení vyjadřujete souhlas s jejich používáním.   |   Více informací   |   
Více informací   |